Milan

Milanovi bylo nějakých dvacet pět let a pořád žádná holka na obzoru. Měl sice známost, i se to slibně vyvíjelo ale jen do té doby, než rodiče slečny usoudili, že kluk s bytem na hypotéku, průměrným platem a fabií na úvěr žádné terno pro slečnu z ,, lepší“ rodiny není.

Hledal, hledal ale nenacházel. Až jednou … holka milá, pohledná, slovo dalo slovo a byla láska. A potom svatba. A ještě později dítě.

Spokojeně si žili, Milan byl pozorný, kupoval vše, na co si mladá paní vzpomněla. Sem tam nějaký přesčas udělal, aby vše poplatil.

Jenže mladá paní měla plán. Plán přímo geniální.

,, Ty, Milánku, rodiče mají barák a obrovskou půdu. Uděláme si tam byteček. To bude o moc lepší než bytovka.“

A Milánek se chytil. Dobrých rad aby to nedělal, že odejde s igelitkou nedbal.

I vzal si další úvěr, ještě více přesčasů a ve volnu makal na novém bytečku. Byteček zařídil, moderní spotřebiče nakoupil, to aby mladá paní neměla moc práce. Mladá paní však nejen že do práce nechodila, ale téměř nic nedělala ani doma. Jen maminka když už se na ten bordel dívat nemohla, šla jí uklidit. I to dítě většinou hlídala ona.

A Milan to vše trpělivě snášel a snad byl i spokojený.

Idylka však dlouho netrvala.

,, Hele, Milane, není tohle tvoje žena?“ povídá jednou kolega a ukazuje mu mobil s fotkou a milostnou SMS. ,,Jednou tu za tebou byla, matně si jí pamatuji“ A bylo po idylce.

Na otázku, co to má znamenat  mu milovaná Janička sdělila, že se jí hnusí, že kdyby ten byt dokončil dřív tak letěl už dávno. Navíc se začala vracet někdy ráno, někdy za dva dny. Že má dítě, to jí bylo šumafuk, však Milan nebo maminka se postarají.

A tak to po krátkém čase skončilo, jak to skončit muselo. Rozvodem.

Milan si odnesl s sebou igelitku a dvě stě tisíc dluhu. Mladé paní zbylo vše.

Pokud vám to něco připomíná, věřte, že v dnešní zvrácené době se tohle stává jednou, maximálně dvakrát za 20 let. Ha Ha Ha ….

pokračování příště