Sádlo je někdy výborná věc. Vyškvařené na chlebu nemá chybu, na smažení řízků je vynikající. Namažete s ním vrzající panty u dveří i popraskané paty.

Že sádlo má i jiné než výše zmíněné funkce, jsem se přesvědčil letos, kdy je alespoň zde na samotě zima, jakou už pomalu nepamatuji. To je zima pořádná.

Zde je malé vysvětlení: od malička jsem byl hubeňour, prostě taková podvýživa. Ono mít v dospělosti 191 cm a vážit 76 kilo … no pořád lepší než 120 kilo ale nic moc. Hlavně v zimě. Jak přišla zima mě ven nikdo nedostal, protože moje rachitické tělo hned promrzlo a já se třásl zimou jak drahej pes.

No, letos to je jiná protože se mám jako důchodce tak dobře, že se na mě už najde nějaké to sádlo, a sádlo jak známo hřeje. Takže venku dnes v pohodě vydržím jak dlouho chci a zima mi není.

Ale zase se tahám s kily navíc, a tak přemýšlím co je lepší. Pokud toho sádýlka nebude přes příliš, tak to bude fajn. Aspoň se můžu toulat zdejší nádhernou a liduprázdnou zimní krajinou.