Miluji toulání lesem. Toulání za téměř každého počasí, neboť les má své kouzlo vždy. Pro mě je to chrám, do kterého vstupuji s úctou a pokorou. 

Les je pokaždé jiný. V zimě krásné ticho, na jaře zpěv ptáků, v létě vůně smoly a bzučení hmyzu , no a na podzim barevná krása snoubená s melancholií, že léto je nenávratně pryč. 

Rád chodím do lesa když drobně prší. Vezmu si holínky, pláštěnku a courám jen tak po lese. Nasávám tu zvláštní atmosféru ticha, vody a jiných barev. I v dešti les žije svým životem. V létě nasává vodu všemi svými póry, ptáček schovaný šikovně, aby na něj nepršelo a i veverka si doběhne pro něco k snědku a spěchá zpátky do svého pelíšku.

I já občas najdu něco dobrého. Někdy houby, někdy maliny či ostružiny. Jen borůvky tu nejsou. No a když nenajdu nic k jídlu, donesu domů alespoň nějakou suchou větev na topení. A nikdy nezapomenu lesu poděkovat. On to ví a vždy se mi krásně odmění.