Milé lesy, louky, stráně, vážené řeky, potoky a potůčky. Ctěná přírodo. Vážená zvířata.

Naše příroda nevzkvétá. Neustále ničíme tisíce hektarů polí, luk i lesů, abychom postavili nové dálnice, sklady, montovny, nákupní střediska a parkoviště.

Zbylou půdu pro pěstování plodin jsme chemií zničili tak, že už je to jen mrtvá hmota, která drží kořeny a bez chemických hnojiv a postřiků bychom nesklidili ani klásek.

Potoky jsme narovnali, jejich koryta vydláždili a voda v nich je velmi často bez života. Tedy pokud tam nějaká voda vůbec je.

A to vše ve jménu mamonu.

Ale bude líp. Vybetonujeme a vyasfaltujeme toho ještě více. Ještě více budeme hnojit a stříkat chemií. Dále budeme sít kukuřici na svah, aby ornice ( dá- li se to tak ještě nazvat) první větší slejvák spláchnul do potoka.

Naši ,,vjetci“ vymyslí další ochucovadla a plnidla, aby se ty levné párky plněné pilinama, odřezky a sójou daly vůbec pozřít.

Do nového roku přeji všem pevné zdraví a alespoň trochu pokory. Též aby se alespoň občas zastavili a zamysleli se, proč tady vůbec jsme.

A také to, aby neničili poslední zbytky nádherné přírody, která nám ještě zůstala.