„To, co se zdá skutečné, je skutečné jen do té míry, jak hodně tomu věříte.“
…Vaše vědomosti jsou pouze něčím, čemu věříte, že je to pravda, a o čem vám druzí řekli, že je to pravda.
Dalším častým programem je „musíš za života něčeho dosáhnout“. Být „úspěšný v podmínkách systému“. Patří sem postavení, funkce, úroveň vzdělání, velikost majetku, zkrátka velikost iluze. Tyto iluze posilují větší iluzi a přesně to systém opatří razítky a diplomy a životopisy s označením „úspěch“. Tyto iluze však nedokáží přinést skutečné vnitřní uspokojení a trvalé naplnění naší duše. Iluze nás potěší jen na chvíli, ale potom ta nenaplněná duše stejně dále hledá (ještě větší iluzi vně, mimo nás). Také ego se připojí… ale duše skomírá a člověk se zmítá v jedné velké iluzi, jako myš, dokolečka honící svůj ocásek.
Není náhodou, že všechna povolání považovaná za prestižní, jsou ta, která se systému nejvíce hodí. Prezidenti a premiéři jsou loutkami sil, diktujících svá rozhodnutí, a v případě mnohých je jasné, že i „blbec“ může být „úspěšný“ tím, že vstoupí do nejvyššího úřadu.
…Nejde ani o to, kolik peněz „mají“, protože žádné peníze neexistují – jenom recyklovaný dluh. A pokud žádné peníze nejsou, jak je pak může někdo mít či dlužit? Peníze jsou jen virtuální čísla na obrazovkách počítačů a my jsme jich schopni vytvořit tak málo nebo tak moc, jak si vybereme. Jde o další iluzi uvnitř iluze. Penzijní krize, finanční a jiné krize, jsou jenom nástroji ovládání strachem.
Pokud lidé chtějí usilovat o kariéru a vydělávat spoustu neexistujících peněz, prosím. Ale měli by vědět, že je úplně jedno, jestli je vydělávají, nebo ne, protože v obou případech jde o iluzi. Jakmile jsme si této hry vědomi, ztrácí nad námi kontrolu.
Převzato z blogu: www.objevto.blog.cz