Venku je pěkná mlha, pravila moje ženuška dnes ráno po snídani. A vzápětí dodala, že hnít v chatičce tedy nebudeme, vezmeme kárku a dojedeme pro ty větve, co se válí u cesty do lesa.

Jak pravila, tak se i stalo. Neboť zdejší podzimní mlhy oba milujeme. A navíc spojíme příjemné s užitečným.

Kravičky včera odvezli a tak okolní pastviny osiřely. Ty kravičky nám dělají milou společnost od jara do podzimu a bez nich tady na samotě něco chybí. Vždyť je máme přímo u chatičky a tak se několikrát denně přišly podívat, co je u nás nového. Ten pocit když odjedou je takový zvláštní, nepopsatelný. Jako by chyběla nějaká nezměřitelná energie.

Na pastvině kde se pasou, rostou staré jabloně a tak jsme se došli podívat, zda nám ty holky nechaly nějaká jablka. Ony totiž si ta jablka umí setřásat a jde jim to velice dobře. Chytí do čumáku větev na kterou dosáhnou, a prostě třesou dokud jim nějaká ta jablka nespadnou. Ani do Kauflandu nemusí. Nějaká nám tam nechaly, a tak domů neseme ještě touhle dobou dva kýble jablek. Krásně dozrály a jsou nádherně zbarvená. Taková nemají ani v hypersuper pod těma jejich speciálníma žárovkama.

Prostě dnes, jako jindy takový docela obyčejný den.