Skoky,  Maria Stock.

Místo, které si mě snad našlo. Já vím, ono ke mě nepřišlo, přišel jsem já k němu. Ale osud tomu chtěl, abychom se potkali, abych se o tom místu vůbec dozvěděl.

Je to místo, kde už téměř nic zdánlivě není. Opravdu nic? Opravdu tam uprostřed té divočiny je jenom ten nádherný kostel? No já vím, ještě ten zchátralý hostinec a zbytky základů bývalé vesnice.

Ale kdepak, je tam toho daleko více. Jen je to neviditelné, neměřitelné, ale je to tam. Genius loci. Ta zvláštní uklidňující atmosféra, tajemno a povznášející klid. Vtáhlo mě to tam a nechtělo se mi odtamtud.

Jako bych se chtěl vrátit do toho roku 1738, kdy byl po dvou (!) létech od položení základního kamene dostavěn tento kostel. Vidět a prožít tu dobu, která byla z našeho pohledu velice těžká. I když později přišly doby daleko, daleko těžší.

Procházím tiše pěšinkami okolo základů stavení kde ještě relativně nedávno  kypěl život. Vždyť poslední obyvatelka co se odmítla vystěhovat, a několik let žila sama v opuštěné vesnici bez elektřiny, zemřela (utopila se ve studni snad nešťastnou náhodou) v r. 1982.

Vrátit se do té doby nelze, ale že se do Skoků vrátím, to vím určitě. A ne jednou.

Máte-li zájem o více informací tak zde je odkaz: www.skoky.eu

K obrázku: Věže mají provizorní střechu, tu původní měděnou ukradli zloději po r. 2000.

 

1736 – položen základní kámen ke kostelu, stavba kostela markrabětem bádenským, stavitel Johann Schmied z Útviny, stavba zaplacena z obětních peněz poutníků.

1738 – vysvěcen hlavní oltář k poctě Navštívení Panny Marie, 8 tisíc poutníků

Dnes by za ty dva roky ani nevyběhali stavební povolení. Jo, pokrok je pokrok.