Předpověď počasí slibovala na prosinec příjemné počasí bez deště a bez sněhu, a tak jsme vyrazili na výlet do hor Krušných. Hned po odjezdu z naší samoty ovšem začalo pršet a vypadalo to, že hned tak nepřestane. Ale znáte to, říkáte si, že snad přestane.

Nepřestalo ani po příjezdu na místo. Prostě pršelo. Sice drobně ale furt. Nejsme z cukru, oblečeni jsme dobře a tak ta naše parta pěti dospělých a šesti dětí vyrazila na pochod k 5 km vzdálené staré vápence. A sláva, když jsme tam skoro došli, pršet přestalo. Pár fotek, svačinka a jdeme zpátky trochu jinou cestou, aby to bylo zajímavé.

Nádraží v Kovářské už začínají nesměle opravovat a ubytovat se můžete ve starých, ovšem krásně upravených vagonech. Avšak cena 3000,- za noc  nás od nápadu strávit zde víkend odradila.

My si s Evinkou nosíme jídlo z domova, neboť v hospodách nám až na vyjímky nechutná. A upřímně, je nám líto vyhazovat za toto část našeho od nového roku nechutně 🙂 zvýšeného důchodu. Ovšem parta se netrhá a tak jsme tedy to té restaurace s nimi vlezli. No, do této už nikdy v životě. Hrůza a děs. Mizerný salám a rohlík z Jednoty by byl chutnější.

Ještě že příroda v okolí je tak krásná, že tento zážitek odsunula do pozadí.