Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Tohle pořekadlo zná každý.

Ale víte jak se volá na domácí zvířata? Tedy ta užitková?

Začněme slepicemi. Na ty nevoláte slepice slepice. Na ty se volá: ,, puta puta ná, puta puta nááá.“ Časem získáte praxi a budete to nádherně zpívat, ani si to neuvědomíte.

Na kachny se nevolá kachny kachny ale: ,,Lída lída lída“ a nebo ,,káč káč“. To už bez zpívání.

Podobně na husy :,, Husa husa husa“ a nebo ,,ga ga ga „.

S kozama je to složitější. Každá koza má jméno a pokud voláte jednu, voláte jí jménem. Ale stádo už voláte,, Holky holky holky.“ A to prosím i když je mezi nima kozel. Stejné je to s ovcema.

Králík není mazlíček do obýváku, ale prostě králík a basta fidly.

No a pes je prostě pes. Neleží na gauči v obýváku ale hlídá venku. Alespoň na venkově.

A venkovan není blbej křupan sto let za opicema, ale člověk povětšinou řídící se selským rozumem, přemýšlivý, netíhnoucí k moderním nesmyslům, oblékající se skromně a vzhledem k absenci městských lákadel často velice sečtělý a moudrý. Tedy pokud nepodlehl čumění na debilizátor zvaný TV.

On i takový ,, blbý traktorista“ dnes nemůže být blbej. Traktor za dva miliony, v kabině to je jak ve stíhačce, počítač, GPS ( GPS tam opravdu není proto aby se neztratil ani jen proto, aby šéf měl přehled) atd. a za sebou stroje, na který čumíme jak na UFO. Naučit se s tím vším pracovat  by blbec prostě nezvládl.

Já vím, lepšolidi z města si klepou na čelo a ohrnují nad nimi své nosánky. Ale vždy v minulosti když byl hlad, tak jim venkované byli dobří. Že už hlad nikdy nebude? Tak tomu věřte.