V dnešní době to zní jako pohádka, ale tehdy to byla skutečnost.

Bylo mi dvacet jedna, vrátil jsem se z vojny a neměl vůbec nic. Doslova holou pr… A byl jsem okolnostmi donucen se osamostatnit. Takže sehnat bydlení.

Pracoval jsem tehdy jako řidič u pekáren a věděl jsem, že nad pekárnou je prázdná garsonka. Sebral jsem odvahu, šel za ředitelem a sdělil mu svůj problém. Chvíli na mě koukal, sáhl do šuplíku a přes stůl mi hodil klíče se slovy: ,, Ukliď si tam, je tam bordel.“

Hurá, měl jsem bydlení. Ta garsonka byla jedna malá místnost, chodba a záchod. Byla bez koupelny, ale to problém nebyl. Stačilo sejít dvě patra a na šatně pekařů jsem se mohl sprchovat třeba dvě hodiny.

A kolik jsem za to platil? Hrůza!!! Při tehdejším platu asi 2200,- celých DVACET OSM Kčs. Prosím včetně elektřiny, elektrického topení a vody. Zíráte? Já dnes také.

Utekl nějaký čas, oženil jsem se a čekali jsme dítě. Jenže na bydlení s dítětem ta garsonka byla malá.

I šel jsem opět za ředitelem. Chvíli počkej, jeden kolega se bude stěhovat, tak dostaneš byt po něm.

I stalo se. Byt to byl sice starý, ve starém baráku, bez topení, ale byl to byt a docela velký. Topení v kamnech jsem po první zimě zavrhnul a udělal topení etážové.

Bydlení to bylo parádní, pod oknem tekl mlýnský náhon, klídek a na náměstí pár kroků. A schody místo do sklepa vedly přímo do vody.Takové Benátky v malém.

A kolik stál nájem? 28,30 Kčs! Tentokrát už jsem si musel platit elekřinu a uhlí. Voda se tehdy platila nějakým mini paušálem.

Že to zní jako pohádka? Byla to skutečnost. A do KSČ mě nikdy nelákali.

No, pak jsem se zbláznil, že chci barák, ale to už je jiná kapitola.