Sem tam přeháňka. Paráda, aspoň nic neuschne a bude dost vody.

Vloni hlavy pošahaný plánovali pro krávy pisoáry. To jako fakt. Na ty zatím nedošlo, ale pro změnu letos plánují kravám měřit prdy. Prý kvůli jakémusi vymyšlenému oteplování jakési planety. Zřejmě se jim otepluje mozek hodně nad provozní teplotu. Jen tak mimochodem, za Karla IV ( čtvrtého, pro ty inkluzivně vzdělané) se ve středních Čechách pěstovaly ve velkém broskve a réva. Tudíž muselo být teplo dosti velké. V rámci objektivity nutno podotknout, že počet tehdy chovaných krav alespoň mě není znám.

Tak to byly pro dnešek všechny moje opravdu velmi hluboké myšlenky.

Mějte se bájo.

Zase bude pátek. To jezdíme nakupovat. Ne každý pátek, ale každý druhý pátek.

Vezmeme tašku, někdy velkou krabici, láhve od mléka ( nemusíme, ale vracíme) a vyrazíme pro nákup. Bez peněz. Jde to fakt bez peněz, ale musíte zaplatit předem.

Fronta nebývá, maximálně jeden človíček před námi. Vozík není potřeba,ovšem nepozdravit paní prodavačku by bylo nejen neslušné, ale ani to nejde. Ono tohle nakupování je totiž úplně jiné a není to jen o tom narvat auto žrádlem jako jinde.

Probereme co je nového, jak se kdo má, ochutnáme nové výrobky a mezi tím vším povídáním plníme tašku opravdu poctivým jídlem z českých luhů a hájů bez náhražek a chemie.

Taška je plná, nikdo nikam nespěchá a tak povídáme dokud nepřijde další zákazník.

Tak tohle je prosím pro nás nákup hyper a ještě k tomu super.

Jo a kde to je? Tak si najděte www.scuk.cz

S blížícími se vánočními svátky je v zemích českých zvykem vypustit rybník za účelem výlovu ryb.
A protože ryby jsou nejen chutné, ale i zdravé, dojeli jsme se na ten výlov podívat a nějaké ty ryby zakoupit.
Ceny byly mírné, tak jsme si odvezli několik kaprů a jednu nádhernou štiku. Ta je fakt vynikající.

Jak jsem již dříve psal, hypersuper se vyhýbáme jak jenom to jde, a nejraději nakupujeme u sedláků. No, dnes si říkají farmáři a rozebrat tohle názvosloví by bylo na samostatný článek.

Nakoupili jsme opravdové a poctivě vyrobené potraviny od farmářů a pokračovali pro krmení pro naše zvířata k sedlákovi.

A protože práce teď není tolik, prošli jsme se zámeckým parkem který je při cestě.

Pokud na našich potulkách lesními porosty v okolí někoho potkáme, jsou to lesáci, málokdy na podzim houbaři.

Dnes však byla vyjímka. Potkali jsme totiž partu osmi mladých, sympatických lidí na čundru.

Pozdravili jsme se, prohodili pár vět a dozvěděli se, že jsme první lidé, které dnes potkali, což u nich na Jižní Moravě zvykem není. I to, že v nohou mají hned zrána asi 5 km a dalších minimálně třináct před sebou a že jdou do Rabštejna.

Na naše doporučení restaurace v Chýši, kde opravdu dobře vaří se jen ušklíbli. Pohled na kotlík upevněný na torně jedno z nich vysvětloval vše.

Inu, setkání to bylo sice krátké, ale velice příjemné. A dalo nám i naději, že ještě se najdou mladí lidé, kteří jsou příjemní, sympatičtí a dle všeho i normální.

Věřím, že tito v přírodě bordel nenechávají, na rozdíl od jiných ,,milovníků přírody“.

No jo, ten internet, novodobý mor. Máme ho i my tady na samotě. Ne, že by to bez něj nešlo, ale občas si člověk chce něco přečíst ( pomalu není co), občas něco objednat a občas něco napsat na tento blog.

Dráty sem vedou s bídou elektřinu a tak data k nám šly přes chytrý mobil. Zda byl chytrý nevím, ale chytře vyrobený byl určitě. Aby dlouho nefungoval nějakou chytrou hlavu napadlo vyřešit nabíjení titěrným USB. No, vydrželo to tři roky, na dnešní dobu úspěch.

A tak jsme byli nuceni vyrazit do města za účelem pořízení něčeho, aby nám ten slavný internet fungoval.

Město bylo veliké, plné aut, lidí a dokonce i tramvaj jsem asi po deseti létech viděl. I to úžasné obchodní centrum jsme našli a nezabloudili. No, bylo to tam nádherné, výlohy nablýskané, a dokonce světe div se, měli tam i pojízdný chodník do kopce. Ten by se nám hodil sem na samotu, páč ke kravínu to do kopce je a cestou bychom se nezadýchali.

Chytrý mobil už jsem nechtěl, a tak jsme zakoupili nějaké zařízení, prý router. A představte si, je to divný, ale vyrobili to v Číně.

A protože pro nás je nejkrásnější pohled na jakékoliv město ve zpětném zrcátku, s radostí jsme ujížděli sem, mezi králíky, slepice, kozy a ostatní faunu i flóru.

Že se nám ten internet podařilo asi po deseti hodinách zprovoznit, toho je důkazem tento článek.

Asi blbý den. Koupili jsme si šunku. Dokonce dětskou šunku. No, to jsme si zase jednou dali. Slaná byla jako prase a voda z ní přímo chcala  – promiňte ten výraz. Nelze to napsat jinak.

Tak takhle tedy ne, vyrobíme si svoji, králičí. Tak nějak se zadařila, ale zase byla pro změnu moc suchá.

Možná je to tím králičím masem, a tak jsme zakoupili vepřové nikoliv v hypersuper, ale u místního řezníka.

80 deka masa a 0,8 dcl vody, přesně podle receptu. Po uvaření jsem vykulil svoje stářím unavené oči. Z šunkovaru jsme vylili nikoliv těch 0,8 dcl vody se kterými jsme maso smíchali, ale celých 3,5 dcl !!!!

A voda do něj při vaření určitě nenatekla, to jsem hlídal pečlivě.

Jo, masíčko bylo opravdu hodně šťavnaté. Čím ta prasata dnes krmí to neví ani pánbu. A co s tím masem dělají neví ani sv. Petr.

Jo, 80 dkg ,,masa“ – 27 dkg vody = 53. A to se vyplatí i když kubík vody stojí 100,- Kč. Ale na druhou stranu, 120,- za kilo, to se přece vyplatí.

Nejen prací živ je člověk, v důchodu obvzlášť, a tak  jsme po dlouhé době vyrazili na výlet.

A rovnou do města a ne ledajakého. Vydali jsme se do nejmenšího města prý v Evropě. Ptáte-li se kde to je, tak kousek od nás. Rabštejn nad Střelou se to město jmenuje.

Klídek, pohoda, málo turistů a město nádherné. Stavby velkolepé, lidová architektura krásná, krajina kolem též.

A protože nám vyhládlo, dali jsme si oběd v zámecké restauraci a pivovaru v Chýši. Vaří zde opravdu na jedničku.

Místním zámkem nás provázela sama majitelka paní (šlechtické tituly se nepoužívají od r. 1918, škoda) Lažanská. Jen tak mimochodem, sympatická a docela obyčejná paní. Z ruiny kterou od státu zakoupili(!) dokázali nemožné. Zámek je krásně opraven a návštěva rozhodně stojí za to.