Včeličky se mají čile k světu a tak jsme vytočili letos asi poslední med. Je s podivem kde ho nasbírali, protože je sucho jako hrom a pokud něco kvete, tak z posledních sil. Ale snažily se, tak nám daly ještě 22 kilo.
No daly … my jsme jim ho vlastně ukradli. A za to dostaly náhražku v podobě cukru. Ještě něco do zimy nasbírají a taky ještě dostanou krmení, tak by hlad v zimě mít neměly.
Ze čtyř úlů máme 88 kilo. Paráda.
Víte že jedna včela za celý svůj život přinese jednu čajovou lžičku medu? Inu, život lehký nemají. Třeba taková srnka si odpočine, ale včela nikdy. Ta se upracuje k smrti.
Až budete mlsat med, vzpomeňte si na to.
Jo, kdybych jako kluk dával pozor, mohl jsem se od pradědy ledacos naučit. Ten měl co já matně pamatuji tak dvacet včelstev a jako malej jsem chodil pomáhat. No, pomáhat … spíše se pléct. A hlavně točit klikou medometu. To vám byla zábava, to jsem miloval. A pěkně mě naštvali, když později strýc udělal pohon na elektriku. Ale i tak to pro dítě jako jsem byl já, bylo super. Pár žihadel jsem schytal a vědu z toho nedělal. A cucat plástve plné medu, hmmm, to bylo doslova žrádlo. A když byl hlad, prababička pekla přímo na plotně sporáku nezapomenutelné vdolky. Mimochodem … dnes je pečeme také tak.