Jo, kdybych jako kluk dával pozor, mohl jsem se od pradědy ledacos naučit. Ten měl co já matně pamatuji tak dvacet včelstev a jako malej jsem chodil pomáhat. No, pomáhat … spíše se pléct. A hlavně točit klikou medometu. To vám byla zábava, to jsem miloval. A pěkně mě naštvali, když později strýc udělal pohon na elektriku. Ale i tak to pro dítě jako jsem byl já, bylo super. Pár žihadel jsem schytal a vědu z toho nedělal. A cucat plástve plné medu, hmmm, to bylo doslova žrádlo. A když byl hlad, prababička pekla přímo na plotně sporáku nezapomenutelné vdolky. Mimochodem … dnes je pečeme také tak.

Čtěte dále

Uteklo pár desítek let a já už mám včely třetím rokem. No, pořídit úl a vše co je potřeba je sice drahé, ale vlastně to nejjednodušší. První včely se dávají  (zvláštní v dnešní době, že jo). Jasně, nastudujete literaturu, mámo, dyk je to brnkačka, nic na tom není. A potom stojíte před ( vlastně za) úlem a čumíte jak puk. Absolutně nevíte co máte dělat. Vidíte včely, zase včely a nic než včely. Proboha co s tím? Bojíte se cokoliv udělat, ne že by vám daly žihadlo, ale abyste neudělali něco špatně a o včeličky nepřišli. Tak všechny rámečky dáte zase zpátky přemýšlíte, kdo by vám poradil a ukázal co a jak. Jako záchrana přijde Lenka, co už nějaký pátek včely má a něco poradí, něco ukáže a máte hlavu v pejru nanovo. Evinka se na to už nemůže koukat, zakoupí kombinézu a rázem  jsme u včel blbí dva -:).              No a protože nejblbější sedlák má největší brambory, vloni jsme vytočili čtyřicet kilo VLASTNÍHO medu. A já po padesáti letech opět točím klikou, no není to úžasné? Konečně jsem velkopodnikadel, protože na mě pracuje minimálně 80 000 dělnic. -:)-:)

První vytáčení 22 kilo