Dostali jsme od “ spřátelené osoby“ která dostala od „spřátelené výrobny tzv. uzenin“ vinnou klobásu.

Byla čerstvá, dokonce i hezky voněla. A tak putovala na pekáč, pekáč i s klobásou do trouby a my se těšili na dobrý oběd.

Leč těšili jsme se zcela zbytečně. Po vyndání z trouby to sice stále vypadalo jako klobása, i to mělo hezkou barvu, ale polovina kamsi zmizela. A kocour jí opravdu nesežral.

Po bližším zkoumání nám to bylo jasné. Ta chybějící polovina klobásy se proměnila v jakousi nevábně vypadající tekutinu. Ne, nebylo to sádlo (ani víno jak mi bylo v komentáři pod článkem sděleno), jak by člověk předpokládal. Při pokojové teplotě to ani neztuhlo a teklo jako špinavá voda.

Z klobásy nám zbylo střívko z části naplněné čímsi tak nechutným, že kocour se do toho neochotně pustil až když hlady šilhal, protože se mu nepovedlo ulovit žádnou myš.

Záhadnou tekutinu jsem namíchal slepicím se šrotem. Vzniklá hmota se tak lepila na ruce, že nešla dolů ani po třetím umytí jádrovým mýdlem.

Pozitivní zpráva je, že slepice dosud nechcíply.