Dnes je tu nějaká zima. Koukám rozespalýma očima a už se nedivím. Pootevřené okno. Naházím na sebe oblečení a kouknu na teploměr. Venku nula a uvnitř krásných +6 st. C. Už bylo hůř, už jsme vstávali i do čtyř stupňů ale to bylo venku -15. Pro lidi zhýčkané panelákem hrůza, pro nás normálka.
No když už je tak vyvětráno aspoň vymetu kamna. Už to potřebují. Pak zatopím a než se uvaří voda na čaj pustím slepice a nakrmím králíky. Adélka ( to je králice mazlík) už čeká na podrbání za ouškama a také na to, co dobrého dostane. Další samice už si staví pelíšek. Sice má rodit až za 5 dní ale je to svědomitá matka a příprava na radostnou událost musí být.
Venku je zima a nevlídno, tak zatímco Evinka vaří já se flákám.
Odpoledne nám to nedá a jdeme se projít do lesa. Na chvilku vykoukne sluníčko a nám se zdá že je nádherně. Ono taky nádherně je, jen kdysi jsme to nevnímali. Chtěli jsme sluníčko a teplo. To až tady jsme se naučili to, že v každém počasí má příroda své kouzlo.
Cestou zpátky jsme narazili na krásné dubové poleno tak metr dlouhé. Hodím si ho na rameno ( pak mě zase bolí v kříži) ale co, máme topení na dva dny.
Doma si dáme kafíčko a vegetíme až než půjdem spát. Můžeme si to dovolit, na jaře nás čeká práce na zahradě tak aspoň budeme odpočatí.