Utíká to utíká, po Vánocích už je čtrnáct dní, dny se pomalu ale jistě prodlužují a tady na samotě je díky bohu klídek. Občas zamečí rozmazlené kozy, přeletí letadlo ( to častěji), a v půl páté ráno kokrhá kohout i když je tma jak v hrobě.

Že kokrhá tak brzy ráno vím proto, že teď v zimě máme tolik spánku, že se budím hodně brzy. A hned si vzpomenu, jak se mi kdysi nechtělo vstávat do práce. Většinou zatopím a ještě si lehnu. A pokud usnu jako dnes, chrním do půl desáté. Jo, důchodci, ti si to mohou dovolit. Ale jen do doby, než se narodí kůzlata. To pak za krátký čas začneme dojit a už takhle dlouho spát nepůjde. To budou holky stát v sedm ráno  u vrátek a čekat až je podojíme. Už se těšíme na pořádné mléko a sýry.

Konec dubna nám dovezou čtyřicet kuřat a už to pojede. Zahrada k tomu a nudit se nebudeme.

Čeká nás spousta práce, ale těšíme se na to. Zní to neskutečně, ale už za dva a půl měsíce budeme sázet brambory