nikoliv UFO

Je zajímavé, že čím je člověk starší, tím více se mu vybavují věci dávno zasunuté v paměti. Třeba první láska. Na tom by nebylo nic divného, ale ta první láska byla v mateřské školce. Nebo jak jsme se jako malé děti chodily koupat do „vrbiček“, což byla tůňka v potoce, kde o kousek níž byli raci. I ryby jsme chytali do košíku. 

Ani bych to sem nepsal, ale ten talíř …. nikoliv létající, ale  talíř v dnešní době neobvyklý a to prosím talíř plechový, smaltovaný. Mívala ho moje babička. Byl se světle modrým smaltem, otlučený a žraly z něj slepice. Asi bych si na něj nikdy nevzpomněl, kdybych na něj nenarazil v obchodě. Sice nebyl modrý, ale bílý s černým proužkem po obvodě. A dětství  bylo v mžiku zpátky. Ano, tušíte dobře, koupil jsem si ho. Jen tak, jako připomínku něčeho, co už se nevrátí. A stal se mým nejoblíbenějším talířem na polévku. A až jednou mi stářím bude padat vše z ruky a bude otlučený, budou z něj žrát zase slepice. Kruh se uzavře …