Všiml jsem si jedné konečně úžasné věci. Počasí. Ono je totiž světe div se normální. Takové jaké bývalo. Teplo nic moc, každou chvíli prší. I ty mraky jsou povětšinou takové, jaké bývaly za našeho mládí.

A protože prší i dnes, opravil jsem a pověsil starý lustr, co jsem našel vyhozený ve stodole. Do chatičky sice ne, tam se nehodí, ale v altánku se mi líbí. To chybějící stínidlo budu muset ještě sehnat.

Jo, altánek. To bylo tak: Je třeba další kůlna, protože stávající je moc malá a není kam co dát. I koupil jsem pár trámků, prken, latí a k tomu plech na střechu. Jenže kde jí postavit, že jo.  Sem se nehodí, tady sice jo, ale je tu hory doly, tam je to daleko …. no materiál čekal rok.

A tu napadlo mojí ženušku to samé co mě. Postavit místo kůlny altán, aby pokud někdo ( čistě náhodou) přijede, bylo kde posedět. I na internetu vybrala takový, který se nám oběma líbil.

Objednáno v lednu ( to vymýšlíme nejvíc kravin, protože máme málo práce 🙂 ), dodáno v dubnu. Postaveno o týden později.

Altán je to sice hezký, ale chtělo by to ještě nějakou zástěnu. Jenže výhled je také hezký a zástěnou by bylo po výhledu. Udělám hradbičku, pravil jsem. Prkna mám, latě také …. kruci, čím to ohoblovat. A tak máme nejen altán, ale ještě i hoblovku.

No, a tohle přináší život na samotě. Chceš levně topit? Můžeš, ale pořiď si pilu a odmakej si to. Chceš kvalitní jídlo? Máš ho mít, ale bude tě to stát práci a určitě nebude zadarmo. Chceš žít uprostřed přírody? Tak tohle musí mít člověk pod kůží a pořádně zažráno. Kdo nezkusil, těžko pochopí.