V dobách dávno minulých, koncem minulého století k nám byl zaveden plyn. To jsem ještě bydlel v rodinném domku.

S radostí jsme pořídili plynový kotel a s radostí, že nemusíme skládat uhlí jsme se bezpracně hřáli. Jenže to teplo bylo nějaké jiné, studené, i když teploměr ukazoval třeba dvacet pět stupňů.

A tak přišel nápad pořídit krbovky. Rázem místo skládání uhlí jsem řezal a štípal dřevo. Cirkulárku jsem měl, ale ty špalky co nám vozili byly samý suk. A tak jsem zakoupil štípačku.

Přišel se na to podívat soused, neb tehdy to byla novinka. Chvíli kouká a říká, že je to pomalé, že sekyrou to má rychleji.

No tak jo. Utekl rok, a jemu přivezli dřevo. Také samý suk. ,,Půjčím ti štípačku“, povídám. ,,Jdi s tím do háje“, povídá on.

Půl dne se s tím mordoval, bušil do klínů až z něj lil pot a to rozštípal jen pár špalků. No, jak to dopadlo? Druhý den si tu štípačku přišel půjčit.

V mém, životě nastalo pár životních zvratů a já bydlel několik let v paneláku s tím, že tu štípačku nikdy potřebovat nebudu.

Jenže nikdy neříkej nikdy. A tak opět řežu a štípu dřevo. Tentokrát na samotě.