Povídala abych zase něco napsal. To se lehko řekne, hůř píše když se tady na samotě díky bohu nic neděje. Venku ráno -18, odpoledne -11 a 20 cm sněhu.

Kozy jsou zalezlé v chlívku a vylezou pouze když jim neseme seno nebo šrot. Už mají pěkná panděra, neboť za měsíc a něco budou rodit. Při pohledu z okna se tomu ani nechce věřit.

Náš povrchový vodovod jako každou zimu zamrz, a tak vodu dovážíme na vozíku v barelu. Jenže on ten vozík v tom sněhu nějak nechce jezdit a tak nastoupila jiná technika. Technika tažení barelu po sněhu. Jde to docela zlehka a je to takový zimní tělocvik. A trénink na blackout, protože není otázka zda přijde, ale kdy přijde. To není jen z hlavy mé, ale i z hlav odborníků na slovo vzatých.

Dřevo ve dřevníku mizí nějak moc rychle, asi letos spálíme část toho, co jsme měli spálit až příští zimu. Ale nevadí, naděláme přes léto další. Tady holt jsme v zemi, kde dnes znamená zítra …. nebo jak to bylo před léty třicetidvěma.