Tak máme po Vánocích. Lidé utratili peníze, někteří i peníze co nemají. Inu proč ne, kupuj dnes, zaplať příští rok. Tedy pokud budou mít čím. Pokud se nepřežrali tak, že skončili se žlučníkem na interně.

Nebo u psychologa, v horším případě u psychiatra. Ono absolvovat to předvánoční šílenství musí být hodně na nervy. Už jenom zaparkovat svojí ochcáfku před hyper super dá nervově zabrat. Box na nákupní vozíky zeje prázdnotou a čekání na to, až někdo vyndá pětilačku z toho svého je taky nápor na nervovou soustavu. Navíc najít to, co bylo v letáku v akci, to dá také zabrat. A co zabere času sledovat složení ( p)otravin, aby jeden nechcípnul hned  po požití ale až za měsíc.

A navíc, bude dva dny zavřeno! Musíme toho hodně nakoupit, jinak chcípnem hlady!

Nemluvě o tom, že vymyslet dárek za rozumné peníze je docela problém, neboť v mém okolí všichni všechno mají a hlady opravdu nikdo netrpí.

A tak jsme se na Vánoce prostě vyprdli. Vnoučata dostala pár maličkostí, stejně mají hraček, že nevědí s čím si hrát dřív. Vlastně dnešní děti si už ani hrát neumějí. Jejich doménou je tablet nebo matlafón. Chytrej matlafón. Proč chytrej? Protože čím chytřejší matlafón, tím blbější jeho majitel.

Tak co s tím? Vždyť je to tak jednoduché. Vykašlat se na davové šílenství. Ozdobit si stromeček, usmažit kapra, rozdat pár drobností a užívat si klidu a pohody. Místo nakupování se jít projít do lesa. Vypnout  TV debilizátor a přemýšlet. Nebo nemyslet na nic.

Že to nejde? Tak to si jen myslíte. Jde to.