Tak jsme se zase prováděli potulky místní krajinou a jako téměř vždy narazili na stopy (ne)dávné minulosti.

O těch zbytcích stavení na fotce vím dlouho. Je to kousek od silničky vedoucí k nám. Z jedné strany silnice, z druhé strany sráz a výhled do údolí.

Takových míst je jistě hodně, ale tohle má nějaké kouzlo, půvab a pozitivní energii. Cítím se tam velice dobře.

Stavení to bývalo malinké, odhadem tak 3 x 4 metry. Pokud v tom někdo bydlel, tak velice skromně a chudě. Možná to byl jen chlívek, možná tam někdo přes léto jen přespal, to už se asi nedozvíme. Chvilku jsem tam postál a hlavou se mi honily různé obrazy. Věřte, že kdo má fantazii, ten si v tomto kraji opravdu užije.

Cestou zpátky jsme objevili další stopu. Malý patník, skrytý mezi kameny. Prošli jsme kolem snad stokrát a až dnes jsme ho uviděli. Náhoda? Jak už jsem psal, tento kraj opravdu nevydá svá tajemství najednou.