Na jaře jsme si pořídili čtyřicet jednodenních kuřátek. Kuřata rostla a za mnou běhala jen když čekala nějakou potravu. Slepice mazlíci opravdu nebývají. Až na vyjímky.

Tohle kuře, dnes už slepička si mě samo vybralo za kámoše. Nechá se hladit, skočí na klín a když mám něco dobrého, tak ani nechce pryč. A ještě mi ,,povídá“.

Sice tomu jejímu kvo kvo nerozumím, ale vím, že je spokojená.

Ostatních dvacet slepic ani nenapadne přijít se podívat, co jejich kolegyně zobe.

Ale ono to tak bývá, vždycky ze stáda jedno zvíře se z vlastní vůle stane vaším kámošem.