Kdo? Kravín i stodola.

Před dlouhými a dlouhými tak třiceti roky byl ten kravín (ovčín) plný ovcí. A ke kravínu postavili domeček, to aby rodina, která se o ty ovce starala měla kde bydlet. To ještě byl zájem o skopové maso a ovčí vlnu.

A ještě dávno a dávno před tím naši předci postavili stodolu. To aby měli kde uskladnit seno a krmení pro zvířata. A i u té stodoly byl dům, ze kterého už zbyly jen ruiny.

Doba pokročila, stodoly nepotřebujeme. Seno slisujeme do balíků, tedy pokud náhodou uschne. No a pokud neuschne, uděláme senáž, tu zabalíme do igelitu a může být venku. Tak na co stodola, že.

Té stodoly je strašná škoda. Už jen pro tu práci, kterou předci vynaložili na její postavení. Dopravit ty stovky tun kamenů, postavit z toho takovou stavbu byla pro nás nepředstavitelná dřina. Využili vše, od velkých balvanů po drobné kamínky. Bez mechanizace! I ty trámy ze kterých je krov mají rozměry přímo úctyhodné.

Ta stodola za čas spadne. A s ní i kousek naší ne tak dávné historie.