Žijeme tam, kde už ani lišky nedávají dobrou noc. Náhodný pozorovatel by spíš očekával valchu na praní a mytí nádobí v potoce. Kupodivu civilizace ( co to vlastně je?) dorazila i k nám. A tak nejen že vlastníme pračku, ale dokonce i myčku nádobí. A jako každý dnešní výrobek, ani ten buržoazní výdobytek dlouho nevydržel a porouchal se.

Kde jsou ty časy, kdy stačilo zvednout telefon na šňůře a zavolat ,, Pane Wilhám, nejde nám pračka ( myčka), kdy máte čas?).“ A pan Wilhám přijel a na místě opravil. Dnes už to takhle jednoduše nejde.

Dnes musíte mít internet, na internetu vyplnit formulář, kde chtějí vyplnit snad i číslo podprsenky mé paní. K jejich cti nutno podotknout, že za dva dny se ozvali a za další tři dny opravdu přijel pan opravář. Že ten den už stroj bude fungovat, jsme se však těšili zbytečně.

Jakmile pán vystoupil z auta, bylo mi jasné, že na místě se nic opravovat nebude. Ten odhad lidí mám vytrénovaný dvaceti léty jako instalatér, chodící k zákazníkům měnit vodoměry, opravovat prasklé trubky, nefunkční hajzlíky a pod.

Pán se letmo podíval na myčku, prohlásil, že nejlepší bude jí odvézt na dílnu. Vyndal notebook, piditiskárnu ( asi jediný vercajk který měl),  kupodivu našel signál na internet a vytiskl objednávku opravy. Milou myčku jsme naložili do auta a prý se brzy ozvou. Tak uvidíme.

Přemýšlíme, zda nádobí zatím skládat do vany, nebo ho mýt opravdu v potoce….. Ježšimarjápanenkopodsrpenská, potok vyschnul, co budeme dělat????

Jo, a víte co je to civilizace? To je dát eskymákům teplé byty, aby museli vydělávat na ledničku. 🙂 .