Hodně lidí se nás ptá, nejen jak můžeme žít na samotě, ale také jak můžeme žít na prostoru 24 m2. Odpovídáme, že přímo skvěle, což nechápou a nevěří tomu.

Jenže my si žijeme opravdu skvěle. Jen to chce několik dost podstatných podmínek.

V první řadě musí oba(!) chtít a musí se jim to líbit No a tím pádem být naladěni na stejnou vlnu. Potom nevadí, že v zimě ráno vstáváme třeba i do čtyř stupňů, nevadí že teče jenom studená voda a to ještě jenom když nemrzne atd.

Že bychom se nudili vůbec nehrozí. Zahrada, zvířata a práce okolo je dost. Děláme to rádi, beze spěchu a baví nás to.

Baví nás dělat vlastní sýry i máslo, péct si vlastní chleba a  mít co nejvíce vlastního jídla. Vlastně náš život se točí kolem  jídla a dřeva na zimu. Jen to jídlo nekupujeme ( téměř) ale staráme se o to mít svoje.

A reakce bývá:  že vás to baví, to já bych nemohl až po skrytě vyřčené že jsme blázni. No tak jsme blázni, no a co.

A chatičce je útulno, teplo a pro dva lidi místa opravdu dost. Kdo má v paneláku třeba kuchyňskou linku dlouhou dva metry šedesát? Ani koupelna se záchodem tam nebývá větší.

Žádné krámy, žádný luxus, jen to co je nutné k životu. A přitom život luxusní. Paradox?