Sedím na zemi u keře a trhám černý rybíz. Na co u toho myslím? Že jsme vlastně bohatí. Máme všechno. Máme ovoce, zeleninu, brambory (ještě loňské a jsou vynikající). Máme masa co hrdlo ráčí. A vše bez chemie.

Je tohle málo? Není, je to strašně moc, i když nemáme značkové hadry a kdejakou kravinu co zrovna frčí. Vlastně ani nevíme a vůbec nás nezajímá co frčí. Důchod z větší části utratíme za krmení pro zvířata, něco málo za to, co nejsme schopni vypěstovat např. mouka, droždí, trochu oleje. Jo a ještě šlehačku na naší báječnou zmrzlinu.

Tak, a jdu dotrhat ten keř, aby Evinka mohla udělat bájený džem.