Několikrát za rok odjedu na brigádu přivydělat si k důchodu trochu peněz. Odjedu do civilizace. Tak se tomu prý říká. Vlastně ono je úplně jedno jak se ten blázinec jmenuje. Z pohledu člověka žijícího na samotě uprostřed nádherné přírody to blázinec je, a to téměř dokonalý. Téměř proto, že by šel ještě vylepšit. Ale jak, to sem raději psát nebudu, ještě by to někdo zrealizoval.

Věřte, že po několika málo dnech ve městě je návrat sem návratem do ráje. Vylezu z auta a přes uši mě praští úžasné ticho, rušené jen zpěvem ptáků. Nahoře na pastvině spokojeně přežvykují krávy a všude božský klid. Balzám na dušičku. Seběhnu ( no, už to nejde tak rychle) pěšinkou k chatičce kde mě mimo Evinky přivítají naše kozy s kůzlaty. Králíci a slepice dělají, že je jim to jedno. No a kuřata ženou ke vrátkům jen proto, že doufají v to, že dostanou něco chutnějšího než mají v krmítku. Zase jsem doma.