Televizi nemáme už osm let a ani jí nechceme. Občas se podíváme na nějaký film na youtube. Včera jsme se koukli ( no nesmějte se) na Plechovou kavalerii. A mě se vybavila jedna vzpomínka.

Jako vojáci jsme také byli na žňové brigádě na Slovensku. A musím říci, že to nemělo chybu. Vozili jsme kukuřici od kombajnů na silo, lampasáka jsme za 14 dní viděli jednou. Krmili nás tam doslova s péčí a láskou a děvčata na rozdíl od těch českých se s vojáky rády bavily. 

Asi jsem se jedné trošku líbil, protože jsme si každý večer povídali. Možná čekala něco víc, ale já měl doma holku a tak  (kupodivu) zůstalo jen u povídání.   

Jednou mi povídá: ,, Počuvaj, stará mama povedala, že našu generaciu raz čaká vojna. No bude to taká zvláštna vojna … neviem ako to povedať….. vraj  bez uniforiem.“ 

 Tehdy jsem tomu nevěnoval pozornost, dnes mě z toho tak trošku mrazí.