Odtud chodilo pěšky jedno malé děvče pět kilometrů do školy. Denně. Krajinou, která byla i tehdy liduprázdná.
Střecha byla došková, o pitnou vodu bída. Ani stromy tu prý nebyly. Jen krušný, chudobný život.
Místnosti byly propojené s chlívkem, to aby nebyla zima jak lidem, tak zvířatům. Když se topilo, hřála se zvířata, když se netopilo, zvířata dávala aspoň nějaké malé teplo. A moc se netopilo, spíše jen na vaření. Pro nás nepředstavitelné.
Inu, tehdy bydlení na samotě bylo hodně krušné.
Jak to vím? Byla se tu podívat paní, která zde jako malá holka bydlela.
Denně několikrát projdu kolem a uvědomím si, jak se máme dobře.