MDŽ býval jeden z nejlepších svátků. Blížilo se jaro, děvčata odkládala zimní svršky, což se nám mladým klukům náramně líbilo a v den Dé byly ty holky tak nějak veselejší.

I v práci bývalo veseleji, udělalo se jen to co se muselo, vedení neprudilo a panoval klídek a pohoda.

Odpoledne bývala schůze, kde každá soudružka dostala květinu a ty nejlepší ještě navíc nějaký drobný dárek od podniku. Třeba podnos. Nikoliv pod nos, ale tzv. tác a k tomu třeba skleničky.

Všichni pak dostali chlebíčky, začala hrát hudba a řádilo se do pozdních nočních hodin. No a některá děvčata to pak nedostala a bylo na světě více dětí.

Byl to o hodně lepší svátek než ten debilní Valentýn, na který až na pár ,,yntelygentů“ stejně lidi kašlou.

A tak milé dívky, ženy a paní, Vy co jste zůstaly normálními ženami Vám přeji vše nejlepší, hodně zdraví, spokojenosti a zdravý selský rozum nechť si zachováte po mnoho a mnoho let.

Níže moje dárečky, alespoň virtuální: