Evinka omylem pustila jakýsi americký film. Ne, nebyly v něm potoky krve, dvacet vražd, ani haldy vystřílených nábojnic, jak by člověk předpokládal.

Byly to pokojné záběry na ,,život v NY. Ty záběry se střídaly, chvilku na lidi, chvilku na výškové budovy a chvilku na provoz aut. Několikrát se to opakovalo, neboť to byl úvod filmu. Déle než pět minut jsem na to koukat nevydržel, protože bych z toho dostal depku.

A já si tak přemýšlel, jak v tom ti lidé dokážou žít. Vždyť to odtržení od přírody, přírodních rytmů a energie, je naprosto totální. Těch pár stromů v parku to opravdu nezachrání. Věřím, že alespoň někteří mají veškeré pohodlí a luxus.

Ale opravdu je tohle luxus? Není to jen pozlátko? Není náhodou větší radost třeba z nově narozeného králíčka nebo srnky, z vylíhnutého ptáčka než z nového auta?

Já vím, není. Škoda, nikoliv pro mě, pro mě to tak je. Škoda pro ty lidi.

Ano, jsem divnej. Vím to.