Byli jsme po dvou měsících opět nakoupit trochu základních potravin. V klidu jsme těch pár věcí koupili, a já se schválně ženušce ztratil. Dostal jsem totiž geniální nápad jí koupit kytku.
Jenže panička si myslela, že jsem se jí ztratil ( to víte, dědek ze samoty ve městě…) a tak se mě vydala hledat. A našla mě v prodejně květin.
Marně jsem se vymlouval, že to mělo být pro milenku, potom že jsem chtěl slečnu květinářku pozvat na večeři. Evinka dobře věděla, že ta růžička je pro ní. Jenom to překvapení se nekonalo.
Ale i tak byla ráda.