Takže jsem si poležel v nemocnici a mám úředně potvrzeno, že už jsem zdravej. Tedy úplně zdravej ne, protože zdravej člověk je špatně vyšetřenej pacient, jak je všeobecně známo.

A abychom byli zdraví úplně a do čista do čista, každé ráno jdeme na procházku. Tedy procházkou to snad ani nelze nazvat.

To ráno po snídani vyrazí dědek s bábou směrem k lesu chůzí tak ostrou a rychlou, jako kdyby jim měl ujet autobus. Ta pomyslná zastávka je 1,5 km daleko. Dojdou tam zadýchaní a utahaní, aby se na zpáteční  cestě kochali nádhernou přírodou, neboť cestou tam pro samej fofr na to nebyl čas.

Pokud to vydržíme dostatečně dlouhou dobu, možná i trochu zhubneme a budeme ještě zdravější.