,, Vy ste nějakej zarostlej“ občas slýchávám. Jo, to jsem a schválně.

Chlap z divočiny přece nemůže vypadat jako nějaký  metrosexuál a navíc, šamponků běhá po světě docela dost.

Vlasů ubývá, tak jsem množství nahradil délkou. A reakce lidí jsou tak půl na půl. Někomu se to líbí, někomu ne. Už nemusím na nikoho ,, dělat dojem“ a zvířata v lese, ani ta domácí to neřeší. Žiju si tak jak se mi chce a ne podle nějakých pochybných a často zvrácených šablon.

Jo a pořídil jsem si klobouk. Sice není podle módy, ale hřeje. Jen se divím, že v tom vaťáku z roku 58 jsem se nestal módní ikonou. Vždyť některé celebrity nosí horší šílenosti … viz časopisy typu ukázala co nechtěla … ale chtěla jen kecá 🙂

No jo, ale ty celebrity jsou pak z toho na nervy, mají deprese, mají peníze, nemají peníze, mají partnera, nemají partnera, vdá se, rozvede se, má milence, nemá milence  … na rozdíl ode mě mají ten život na hov.o.

Já mám sice občas hovno od zvířátek na botě, ale nezlobím se na ně. Taky proč, ony za to nemůžou, nedělají to schválně. A když přijdou a chtějí pohladit, věřte že je to pohlazení přímo po duši.

Když mi bylo sedmnáct, to bejvaly časy,

hulil jsem cigára, nosil dlouhý vlasy.

Vzali mě na vojnu, a bylo po háru,

dva roky sloužil jsem, blbýmu eráru.

Sloužil jsem dále, a honil prachy,

byli jste stejní, hamtali taky.

Utekly roky, vržou už klouby,

mládí je v prdeli a prachy taky.

Dnes už jsem důchodce, šedivý vlas,

nějak to uteklo, a dlouhý vlasy … jo, tak ty mám zas.