Nastala zima a tak se tady na samotě nic moc neděje. Nakrmit zvířata, zatopit a donést dřevo. To je asi tak všechno. Tedy mimo toho, že sežeru vše, co Evinka uvaří. Například dnes řízky z daňka. To je jedna z výhod bydlení na samotě, neboť tady je ten svět tak nějak ještě normální a ledacos lze vyměnit, nebo dostat za trochu práce.

Jako včera, jdeme se projít a pán co sváží kůrovcové dřevo se s námi dal do řeči. A prý když si srovnáme odřezky, což byly asi tak dvoumetrové špičky stromů, prý nám to přiveze. Chvilku jsme mákli, on to nemusel uklízet a my máme tak kubík dřeva. Navíc naše mladá, vyměnila dva balíky sena s hajným za další dřevo a tak ještě než jsme stačili uklidit to první, měli jsme složený celý obrovský dub.

A tak po tom už týdenním lenošení, protože je tady taková mlha, že že všeho doslova chčije voda toho moc dělat nejde, jsem byl rád, že jsem si konečně protáhl kostru.

Jo a ještě něco, kdysi jsme si se synem koupili frézu na sníh. Samozřejmě že jen díky tomu ten rok sníh vůbec nebyl. No a letos, když jsme si konečně pořídili mlýnek na obilí, tak se druhý den moje ženuška rozhodla, že z jídelníčku vyřadíme pšenici. No ještě že na něm jde mlít oves nebo mák. Jinak by to bylo jako s tou frézou.