Krásně syrové a děsivě pochmurné. Pokud Skoky navštívíte, tento text vám řekne mnohem více.

Petr Linhart – Maria Stock z alba Sudéta …………  https://www.petrlinhart.cz/clanky/Maria-Stock.html

Lednové ráno, bude šest
Na oknech začly mrazy kvést
Možná mám strach a zápal plic
Koně se táhnou od márnic Konvicí cloumá ranní hic

 Za okny volá vraní let
Vezmu tě sebou na výlet
Schovej si hlavu do peřin
Vráno co vráně uvěří

Kde končí let je pustá ves
Mariánské schody do nebes

Pod schody kostel a v něm tma
Dvě věže drží ho jak lva
Křiví se na nich kříže dva

Čas skáče do propasti skok
Má schöne Frau z Maria Stock

Zvoní tu po nás zmrzlá zem
Vítr nám cloumá vikýřem

Hřbitovem chodí tenhle mráz
Pořádat zimní třídní sraz
Volám už jenom po létě
Po každé jiné planetě

Možná se stavíš na chvíli
Promluvit s Pannou Marií
Možná tě takhle nejlíp znám
Možná je tohle ráno rán

Možná jsi byla jednou z vran
Možná jsme došli právě tam
Kde nemůžu tě ztratit

Panenko Máří ze síně
Já chovám laptop na klíně
A neumím to vrátit

 Panenko Máří ze síně
Já chovám laptop na klíně
A neumím to vrátit

Jenom kousek od nás …

Abychom si vylepšili náladu po návštěvě Kyselky, vyrazili jsme do do města, které se mi hodně líbí. A nejen proto, že mi zdejší nemocnici zachránili život.

Město je to opravdu hezké a upravené. Sice už parkování na náměstí není zdarma a pokrok v tomto směru dorazil už i sem, ale stále je zde relativní klid a pohoda.

Pokud je nějaké město kde by se mi líbilo bydlet, pak je to zde.

V rámci naší spanilé jízdy po vzdálenějším okolí jsme navštívili Kyselku. No, že to nebude nic moc jsme tušili a vlastně na tu hrůzu byli připraveni. Ovšem tušit a na vlastní oči vidět je docela rozdíl.

Patrně je pokrokové ty krásné baráky nechat téměř spadnout a pak se nesměle pustit do opravy. Dva zedníci které jsme spatřili to asi fakt nevytrhnou. Ale nějaká naděje je, jeden dům už je opravený.

Pokud jsem se podivoval nad dovozem uhlí z Austrálie, tak dnes to byl šok na třetí.

Vozit hrušky z Jihoafrické Republiky …. asi žiju fakt v blázinci. No nic, dále to raději komentovat nebudu.

Jen dodám, že hrušky rostou nejen v Čechách, ale po celý Evropě.

Dnes to bude o kočičkách.

Žila byla a dodnes žije kočička Micinka. Toulala se tady po okolí, vždy se držela v bezpečné vzdálenosti od nás a my se dívali dalekohledem jak loví myši. Taková divoká, naprosto soběstačná a plachá kočka.

Do té doby, než napadlo hodně sněhu a lovit nebylo co, protože myšky byly pod sněhem. A protože hlad je hlad a náš mlsný kocour nikdy misku nedožral, kočička jí v noci pečlivě vylízala do čista do čista.

Tak jsme vždy večer přidali ještě jednu porci pro Micinku. Zkraje okamžitě zdrhala jak jen uslyšela jakýkoliv zvuk, ale postupně si na nás zvykala a po půl roce už se nechala pohladit. Stále ještě chytala a dodnes chytá myši, ale stejně každé ráno čeká co dostane od nás. Zvykla si na to.

A na jaře se pochlubila koťaty. Jako vzorná matka jim nosila myšky a učila je také ty myšky chytat. Koťata vyrostla, myšky chytají, ale tak pilné jako jejich máma už nejsou. Ono proč by také pilná byla, když stačí zamňoukat a najíst dostanou. Bez práce a zadarmo. Stačila na to jedna generace.

Něco mi to velmi silně připomíná. Aha, pokrok, pokrok nezastavíš.