Divnej svět

Já nevím, buď jsme divný my, a nebo všechno kolem.

Třešně zralé o čtrnáct dní dříve, jahody o měsíc, zahrada připomíná spíše červenec nežli květen. V květnu rostou hříbky a kozáci a za chvíli budou zralé ostružiny, které zrají v srpnu.

První jahody 2018

A začne zavařování. První je kopr  na zimu na omáčku. Někdo koprovou omáčku nemusí, ale v zimě s domácím hovězím přijde k chuti. Potom jahody, rybíz, maliny. Mezitím sušit koření do polévky a listy na čaj. Do zimy se asi nezastavíme.

                                

Čtěte dále …

Po dlouhé době nastal čas přivydělat si nějakou korunu k mizernému důchodu. Přece jen, investice do zvířat nějaké byly a ne malé a brigádička se hodí.

Beroun už dávno není malé provinční městečko kde byl klid. Dnes si tu připadám jako v Praze. Ucpané křižovatky, zaparkovat není kde a pokud ano, zaplať uhlíři.

Podle počtu lidí a aut snad nikdo nechodí do práce. Ty časy, kdy jste potkali přes den pár lidí jsou prostě pryč. Pár let jsem tu kdysi hodně dávno bydlel. V pět se zavřely obchody, pracující odjeli a náměstí bylo téměř liduprázdné. No, časy se mění. Dneska jsou křižovatky ucpané už v půl sedmé ráno.

Změnu pozoruji i u plotů kolem rodinných domků. Předzahrádky plné kytek zmizely (není na to čas, protože se musí honit prachy) a dříve průhledné plaňkové čí drátěnkové ploty nahradily betonové, podud možno co nejvyšší zdi. Jen aby k nám nikdo neviděl a nezáviděl. Co nezáviděl? No přece ten bazzzééén a super anglickej trávník, kde kromě té trávy je vše otrávené herbicidem (:-  A takový záhonek zeleniny? Ó, to by kazilo dojem a je s tím práce.

Ony ty ploty vypovídají ještě o něčem. O vztazích mezi lidma. Už to není o tom, že Máňa při cestě z konzumu viděla přes plot na zahrádce Božku jak pleje mrkev a tak se daly holky do drbů. Dnes jí přes tu zeď vidět nemůže. Ano, může si na ní zazvonit, ale už to není takové.Prostě tou zdí se oddělit od světa a od lidí a dejte mi pokoj. A navíc, dnes je Božka i Máňa v práci do třiašedesáti.

Jen tak mimochodem, ani jedna moje babička do práce nechodila a přesto žily celkem spkojeně. A nebyla to žádná buržoazie. Dědové byli malí úředníčci.

Jeden děda byl i poslanec. To si nahrabal, co? Tak já vám povím co si nahrabal. Když bylo zasedání, dostal náhradu mzdy jako by byl v práci a proplacenou jízdenku. Tečka. To byly časy co, dnešní páni poslanci.

Prarodiče opravdu žili velice skromně. Nevím jak to bylo po válce, ale co si já pamatuji, tak i spokojeně a hlavně bez stresu.

Malá úvaha

Prý lidé špatně spí. Musím říci, že nás se to naštěstí netýká. Máme na to jednoduchý recept.

Pokud jdete spát po půlnoci, je to špatně. Nějak se to v hlavě přehoupne a špatně se usíná. Vzhledem k tomu, že jsme od rána do tmy na čerstvém vzduchu, rádi jsme nejdéle v deset v posteli.

Ráno vstáváme okolo sedmé hodiny. Slepice a kozy o hodně dříve. Amálka čeká na mlíčko a Líza na dojení. A slepice se nemůžou dočkat až jim otevřu kurník. To že i my máme hlad, zvířata vůbec nezajímá. Alespoň králíci dostávají až když se nasnídáme.

Potom si dáme kafíčko, Evinka vaří a já dělám co je potřeba. A někdy také dokážeme prolenošit téměř celý den. Ale většinou nám to nedá, protože teď na jaře je práce kolem nad hlavu. A večer jsme rádi, když se svalíme do postýlky.

Tenhle život má jednu velkou výhodu. Děláme to, co nás zrovna baví. Jistě, jsou práce které nepočkají a musí se udělat hned, ale takových moc není.

A ta únava? Ta je úplně jiná než únava z vydělávání peněz. Jo, že za to nejsou prachy? No, nejsou. Ona ta odměna za tu práci je totiž o mnoho lepší než ….  money money money …   -:)

Bony, chcete bony? Halo paní, chcete bony? Hm, co ti lidé vlastně chtějí ….

Nadměrný náklad

Někdy potřebuji dovézt prkna a latě. A jak nacpat čtyři metry do auta? Prostě se to nechá koukat dozadu.

Tak jsem si vzpomněl jak jeden kolega kdysi hodně dávno kradl pětimetrové trubky z fabriky. Tehdy měla auta ocelové nárazníky. Takže trubky šoupnout pod auto, vzadu přivázat za kouli, vepředu na nárazník a už se jelo. Samozřejmě v noci, protože tehdy v noci téměř nic nejezdilo.

Dle zákona schválnosti uvázání povolilo na úžasném místě. Přesně uprostřed nejrušnější křižovatky. Ten šílenej rachot ve dvě v noci si nikdo nedovede představit. Naštěstí tehdejší VB tolik nepomáhala ani

Z diskuze na internetu

,,Ona ta soběstačnost není zadara. Dneska taky můžeš koupit statek, k tomu (snad ještě seženeš) pár ha pozemků a vesele vybudovat soběstačný ostrov. Budeš vydělávat jen na minimální daně a to se ti od společnosti zase bude kompenzovat v některých věcech, které se prostě nahrazují kurva blbě.

Tak .. a jakpak asi budeš žít? Zdravě. Bezpochyby. Možná budeš i sťastnej a při troše štěstí i bez stresu.

Někomu to vyhovuje, i já si to dovedu představit, jenže na tenhle styl života musíš setsakramentsky makat, jinak chcípneš. A lidi jsou dneska líný jako svině.“

Konec citátu.

Já jen dodám, že tento způsob života fakt není pro lenochy a to zdaleka nejsme soběstační. Jednak nemáme ty hektary a potom, síly ubývají i když si to nechceme připustit.

Zajímavost

Tak jsem se dočetl na hovínkách.cz, že vědci zjistili, že zatápění v krbu nebo v kamnech způsobuje alzheimera. No nevím. Vzhledem k tomu, že zatápím s malou přestávkou od 15ti let a ještě si pamatuju jak se jmenuju, je ten jejich výzkum nějaký podivný. Já jsem naopak vyzkoumal, že topení v kamnech nebo v krbu způsobuje duševní i fyzickou pohodu. Ani jsem na to nepotřeboval několika milionový grant.                                                                                                                                                                    Ale má to výhodu, když zapomenu co mi ženuška říkala, odpovím aha, já zatápěl, tak se nediv. -:)  

Vaťák

Někde ve stodole Lenka vyhrabala kabát. Krásný, zelený, rok výroby 1958. Prostě poslední móda. Konečně mám to, po čem jsem léta letoucí toužil. Konečně jsem in, free a cool. A můžu jít lovit děvčata. Ony si totiž na módu velice potrpí. Ještě poprosím Evinku, aby mi na něj našila nějaké pruhy, neboť čím víc pruhů, tím víc Adidas. Tuhle jsem šel po Lubenci a fakt nekecám, holky se za mnou opravdu otáčely. Jenže holky byly stydlivé ( to víte, holt maloměsto), takže z toho nic nebylo. Ale kabát se jim líbil neobyčejně, protože téměř každá otáčela oči nábožně v sloup. Bohužel jen do té doby, než přišla Evinka a se slovy nedělej tu ostudu mě nacpala za řídítka mého tříkolového vozidla. Sama si sedla vedle mě (asi aby předešla tomu, že vedle mě bude sedět ta nejkrásnější z místních bezdomovkyň) a téměř nadzvukovou rychlostí jsme uháněli tam, kde bydlíme. Bydlíme na místě o kterém řidič jedné zásilkové služby prohlásil: já se na to můžu vysrat jezdit do takové prdele. No, byl to asi něžný romantik. 

Pánev

Dostali jsme starší pánev s tím, že stejně na ní nejde péct, protože se na ní všechno připálí. Moje paní jí vyzkoušela a ejhle, jde na ní upéct třeba deset řízků a pak zlehka omýt ve vodě s jarem.

Ono je to tak,  vyděláváte na sporák, vyděláváte na plyn nebo elektriku abyste zjistili, že to nádobí co máte je na nic. Tak jdete vydělat na ještě lepší nádobí. A pak na ještě lepší sporák, ještě lepší nádobí a pořád do kolečka. A ke stáří zjistíte, že dá daleko méně práce chodit na klacky do lesa a topit dřevem. A že ta pánev co připaluje je vlastně bezva, protože …. protože plotna na sporáku kde se tím dřevem topí je na vaření super.

6. února

Dnes se staly dvě události:

Narodili se nám králíčci a navštívila nás civilizace – projel kolem traktor, napřed tam a potom zpátky. Kruci, začíná tu být nějak moc rušno -:) 

+ nové foto v sekci ,, co se jinam nevešlo“