Z jedné diskuse na internetu

Hledal jsem na netu, kolik stojí kosa a narazil na hezký názor:

,,Fascinuje mě, ve špatném smyslu slova, kam se lidstvo vyvinulo. Před pár roky ráno děda vstal, dal si panáka, vzal večer naklepanou kosu a pomydlil toho, že to ženský do poledne nestačily rozházet. Dnes na to potřebujem počítač, monitor, připojení k internetu, a dlouhou diskusi o tom, zda vzít či nevzít kosu a jít sekat.  Opravdu nevím, zda toto je cesta, kterou se lidstvo má ubírat.“

Dítě, srp a kladivo

Pošlete dnes dítě se džbánkem pro pivo? Že je to nepředstavitelné?

Bývalo to normální. I já jsem občas chodil tátovi pro pivo. A tajně upíjel. Co upíjel, hostinský přelil dva půllitry do džbánu a protože by musel čekat až spadne pěna, něco vždy v tom druhém půllitru zbylo. Postavil to přede mne vedle džbánu a já to klidně dopil.

Z jakého důvodu to nejde dnes? Že by z dětí byly alkoholici? Ale prdlajs. Já jsem abstinent. Vypiju tak dvě deci piva za rok, toť vše. No, za to si dětičky dnes můžou koupit drogy přímo před školou.

Srp, kladivo a hřebík. To aby někteří nemuseli gůůůglit

A ještě něco, dejte dnes dítěti srp a košík a pošlete ho třeba na kopřivy. Tedy pokud to bude dítě z hospodářství, protože jiné dítě byste tam nedostali. Nejde o to dítě, to si s tím lehce poradí, ale o reakce některých lidí, pokud vůbec poznají na co ten nástroj slouží. Panebože on má srp, vždyť se poraní, nebo někoho pořeže. Neporaní ani nepořeže, protože nemá mozek vymytý debilními PC hrami ( dobře ví, že nemá deset životů) a debilními ,, pohádkami“.

No jo, vlastně děti by dnes nesměli ani vynést koš. To je práce a to se nesmí.

Kladivo … když jsem byl malý měl jsem u dědy báječnou zábavu. Dostal jsem pikslu hřebíků, prkno a kladivo. Zatloukat hřebíky jsem vydržel snad celé hodiny. Ruce mám zatím celé. Jo a ve třinácti jsem sekal kosou. I nohy mám zatím celé.

 

Převzato od Alušky + dodatek

Opět krásný článek na: https://aluska.org/co-se-stalo-s-muzi-moderni-spolecnost-jim-bere-hlubsi-smysl-zivota-doporucuji/

,,Jacob Lloyd natočil zamyšlení nad moderním světem, který bere mužům jejich možnosti seberealizace a který se v poslední době osekává jenom na práci, chlast a digitální svět. Jenomže člověk nebyl stvořen na to, aby deset hodin denně pracoval, večer se šel opít a v mezičase koukal do smartphonu. Pokud to člověk však nepochopí a následuje moderní styl života bez rozmyslu a bez umírnění, propadá depresi, postrádá smysl svého života a ztrácí sám sebe.“

Tolik úryvek z velmi zajímavého článku, který mi mluví z duše. Jen bych dodal, že lidé šíleně zlenivěli. On je totiž takový způsob života velice pohodlný. Takoví lidé žijí ve své bublině a ani jí nechtějí opustit. Že je to cesta do pekel, nechtějí slyšet. Ani s nimi nemá cenu na toto ( i jiná témata) diskutovat, protože to berou jako útok právě na tu jejich pohodlnou bublinu.

Často i jen jinou myšlenku berou jako jejich kritiku, případně útok. Oni nenaslouchají, naslouchat nechtějí a melou si pořád jen tu svou. To v lepším případě. V tom horším čumí do své magické placky. S léty jsme se začali řídit citátem K.H. Borovského: ,, Nechceš li si hubu pálit, musíš mlčet nebo chválit“.

Ale ono se to táhne dost dlouho. Kdysi mě drtilo, když přišla návštěva a současně s usednutím do křesla zazněla obligátní věta: ,, Pusť televizi co tam dávají.“ Pokud jsem vyhověl, následovalo civění do sklíčka prakticky po celou dobu návštěvy. Pokud jsem se tomu bránil, zkoušeli to stylem jen se kouknem na počasí, jak hráli hokej a pod. Nakonec stejně čuměli na nějaký debilní seriál. No, dnes čumí do matlafónu.

Tak prý budeme bojovat se suchem

Boj! To je to jediné co umíme. Bojovat proti přírodě. Jenže to sucho je důsledkem toho boje. Dá se říci, že boje proti planetě.

Na rybníky se kašlalo, mimo těch komerčně využívaných a spousta se jich raději zavezlo. Vesele se kácí deštné pralesy, kůrovec je pro některé darem z nebes, pole už se skoro neorají protože to je drahé a řepka to nepotřebuje. Máme další dálnice, sklady a montovny na orné půdě často vysoké bonity. Beton, asfalt, beton a střechy ze kterých vodu odvedeme pryč.

A teď budeme zase bojovat. Položením trubek do země. Za státní peníze, to aby cizinci měli větší zisk a my dražší vodu. Co místo toho se pořádně starat o pole? Co asi vsákne půda (kterou často ani nelze takto nazvat) bez humusu?

No alespoň těch pár rybníků obnoví. Jsem zvědav, kolik z plánovaného počtu to opravdu bude.

Přitom by stačilo nemít naše předky za blbce a řídit se jejich selským rozumem. No jo, jak může být selský rozum, když už nejsou sedláci. Dnes jsou farmáři. Rozuměj akcionáři z Václaváku, které zajímá jedno jediné – ZISK A DOTACE! A ty agronome udělej si to jak chceš, nebude li zisk, letíš! Půdu mají pronajatou a po nich klidně potopa.

Těch pár drobných a poctivých to nezachrání.

Jdu bojovat se suchem – koupím nádrže. Možná v nich na jaře budu mít vodu. Ne, se suchem se bojovat nedá. Sucho znamená, že není voda. A jak chcete bojovat s tím, co není? Vždyť je to demagogie! Dá se jen neničit přírodu a starat se o to, co z ní zbylo. Pochopí to někdy lidstvo? Bohužel, nepochopí.

Dodatek: Moje paní bydlela na vesnici, kde měl každý studnu a v ní vody dostatek. I přišel nápad udělat v obci vodovod a stalo se tak. Jenže voda ze studní zmizela téměř současně s dostavbou vodovodu. Prostě vznikl parádní trativod. Tak, a teď si vodu draho kupujte. No ale máte vodovod jak ve městě. A to se vyplatí. Ehm, tedy jen korporaci. Prostě pokrok nezastavíš.

Ani mě už se nechce zpátky

,,Když mluví člověk, není příroda slyšet“

Krásný a velmi pravdivý citát. Mohu jen potvrdit. Je z tohoto velmi zajímavého článku, viz adresa níže.

https://aluska.org/ozdravny-pobyt-v-lese-cast-2-doporucuji/

V tom článku mě zaujala mimo jiné ještě jedna věta:,, Nechoď tam na tak dlouho, nebude se ti chtít zpátky.“

Žijeme na samotě uprostřed lesů už šestým rokem. Sice ne jako poustevníci, ale prakticky uprostřed přírody. Za tu dobu jsme opravdu myšlením někde úplně jinde než lidé z města ( i z vesnice). Příroda, pokud v ní jste dlouho, vám dá to, co nedá nikomu jinému kdo do ní jen nahlédne.

Představa, že bych se měl vrátit do města je pro mě přímo děsivá. Kdo nepoznal, nepochopí.  Město je bez duše, jen pozlátko, které zakrývá hluk, špínu a ve své podstatě i bídu ( nikoliv tu materiální, i když …. ?).

Opravdu, už se vracet nechci.

Smíchy jsem se málem počůral

Aneb blbost některých nezná mezí. Už se těším, jak tady na pastvině budou krávy za sebou tahat pisoár. To bude nádherná komedie. A bejci??? Ti budou asi mít odlišný. No a tu pastvinu pak pohnojíme umělými hnojivy. Opravdu geniální.

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/pisorary-pro-kravy-slibna-cesta-jak-snizit-znecisteni

Proč jsou drahé brambory

Sibyla: ,,Stoly se budou prohýbat a lidé budou hladovět“ – konečně jsem pochopil tohle proroctví.

A jak je ,, zdravá“ současná zelenina

V tabulce je obsah dusičnanů. Přidejte si k tomu herbicidy, pesticidy, insekticidy, fungicidy a posklizňové roztoky. Plus vyčerpaná půda hnojená jen chemií. Abych všem nekřivdil, ti svědomitější občas do půdy zaorají zelené hnojení, např. hořčici a pod. Hnůj? Kde by ho vzali!

Někteří ještě pamatují, co bývalo kravínů. I přesto bylo hnoje málo! A to se rozmetal na pole jen jednou za čtyři roky.

A dnes? Léty ověřené osevní postupy je přežitek. Stačí řepka, kukuřice a obiloviny a střídat to do alelujá. Kde je vojtěška, brambory, řepa … plodiny zlepšující půdu.

Tak se nedivte, že to vypadá jak to vypadá. Aha, zelenina v hypersuper je hezká. A také hezky nasvícená. Dobrou chuť.

Dvojí kvalita potravin

I my máme dvojí kvalitu potravin.

Ty koupené a ty vlastnoručně vypěstované a udělané. A vzhledem k tomu, že nemáme potřebu kupovat náhražky a maso napuštěné sám čert ví čím, dvojí kvalitu neřešíme.

Dokud to budou lidé kupovat, bude jim to nabízeno. Potravinářství není žádná charita, ale ten nejtvrdší byznys.

Krásný obal např. borůvkového ,,jogurtu“ je tak důmyslně vymyšlen, že by na to člověk i dostal chuť. Ovšem vnitřek kelímku je o něčem jiném. Jo, chuťově to umí vyrobit, to ano, ale marně hledám ty extra velké kousky ovoce. Místo toho je tam jakýsi rosol a možná se tam najde i jedna scvrklá borůvka.

Obrala jsem výhonky keříků, zobla travičky, dala si trochu šrotu, zapila mlíčkem od maminky a teď to musím přežvýkat. Mám totiž 4 žaludky.

A tak když mám náhodou chuť na jogurt, koupím si opravdový jogurt ( ano, je drahý) a dám si do něj vlastního džemu kolik chci. A ten džem si každý může doma udělat velmi kvalitní.

Nechápu, proč lidé nadávají. Zatím ještě mají možnost se zařídit jinak. I ti z paneláku. Jen to dá víc práce a vyjde to na stejné peníze. Kvalitního se opravdu sní méně a navíc přestanete mít chuť na různé šmakulády plné chemie a náhražek. To je naše zkušenost po šesti létech.

V hypersuper kupte jen to, co neseženete u sedláků a farmářů!

Pohnojte svým dědečkem

Tak prý se budou mrtví lidé dle časopisu 100+1 kompostovat. Svět se už dočista zbláznil.

Pominu – li zvrácenou etiku, má to ještě jeden háček. Kontaminace půdy všemi možnými jedy, které se v tělech nachází díky dnešní stravě v hojném množství.

No jo, plyn je drahý a na kompostu se dá vydělat.

Dobrou chuť !

Déšť nakonec přivolali

Je sucho a nikdo s tím nic nedělá. Vláda jen kecá, lidi to nezajímá.

Naštěstí existuje skupina lidí, kteří  zjistili, že kvůli suchu se bude muset zaorat mák a že i marjánka na tajných políčkách nebezpečně usychá. A začali se radit co s tím. Utrácet peníze  ( ty cizí, natož vlastní) na závlahy se jim nechtělo a tahat vodu konvemi a zalévat už vůbec ne. Dumali, hulili a opět dumali, ale nápad ne a ne přijít.

Ale pak si jeden co kdysi dávno dával ve škole pozor vzpomněl, že afričané bubnují na bubínky, aby déšť přivolali.

A protože mlácení paličkou do bubnu je namáhavé a je tu technika, proč jí nevyužít.

A tak se na louku navezly elektrocenrály, zesilovače, počítače a hlavně obrovské reprobedny. Bubnování bylo tím pádem velice kvalitní a bylo slyšet v okruhu nejméně dvaceti pěti kilometrů.

Vzhledem k tomu, že bez přestání bubnovali celých 24 hodin, déšť nakonec dorazil. Sice malý, ale aspoň nějaký.

Děkujeme chlapci a dívky za vaši usilovnou práci pro blaho společnosti..