Na obrázku borůvky nejsou. Je to mnoha lidmi opovrhovaný černý rybíz. Letos je kupodivu obzláště dobrý a sladký. Bude z něj výborný džem.

Jsme za něj velice rádi, protože ostatní ovoce vhodné na džem tentokrát nemáme. Jahod bylo málo, meruňky nejsou a broskví je na stromě pár. Nestěžuji si, neboť zahrádka vždycky něco dá, a pokud je člověk vděčný a není nenažraný, tak mu to stačí. Hlavně že budou brambory, ty nás živí.

Medu letos bude malinko, s bídou pro naší spotřebu. Včelky sice létají a sbírají, ale pak pár dní prší a to, co nanosily spotřebují samy.

No, a tak dojíme kozy, krmíme zvířata, snažíme plít záhony a občas i něco sklidíme. A také odpočíváme uprostřed krásné přírody.

Sepsal Vladimír, CsD. ( Celkem spokojený důchodce 🙂 )

Od práce mě vyhnal déšť, což je v tomto podivném světě pozitivní zpráva. Pozitivní ne proto, že mě vyhnal, ale proto, že prší.

Vzhledem k tomu, že se blíží zima a je potřeba míti suché dřevo, stavím nový dřevník.  No a ten déšť mi tu činnost překazil a já se uchýlil do chatičky, kde zatím Evinka řádila v kuchyni. Upekla králíka, buchtu a udělala naší báječnou zmrzlinu. No, pěkně jsem si nacpal panděro a navrch ještě přišla ta zmrzlina. S ní se u nás netroškaří, dělá se ze tří šlehaček, šesti vajec a šesti lžic medu. Kalorická bomba jak hrom. Výživová poradkyně by z nás radost asi neměla ale je nám to fuk, páč syrová vejce jsou zdravá a med také.

Jo a včera z nás bylo pár lidí pafff. Přijela pošťačka, postarší paní, hodná, usměvavá a vždy v pohodě. Protože takových lidí moc není a zbylo mi pár knížek, jednu jsem jí věnoval. Asi se jí to moc často nestane a tak údiv vystřídala nefalšovaná radost. Ani nechtěla odjet dokud jsem jí nenapsal věnování.

Kráčíme si po městě a potkáme paní z banky, která nám kdysi zařizovala úvěr. Kupodivu si nás po těch létech pamatovala a optala se jak se máme. Po pravdě jsme odpověděli, že jsme asi nejspokojenější důchodci na světě. Zřejmě takovou odpověď nečekala a ten údiv opravdu hraný nebyl. Když jsme dodali, že bydlíme na samotě,  tak že prý to musí být nádherné a že se nám ani nediví.

Šlehačku na zmrzlinu kupujeme. U pokladny povídá Evinka, že to zaplatí ona. A následoval náš humor a dobrý rozmar:

– Já to zaplatím.

– Tak to si tě už asi vezmu když máš tolik peněz

– To bych se ale musela rozvést

– Tak jo, a toho tvýho pěkně oškubem

– Toho už jsem oškubala já

Pokladní jen nevěřícně zírala a co si myslela, to fakt nevíme

Naše snahy o vypěstování máku se vždy míjely účinkem. Vzhledem k tomu, že žádná chemie na naší zahrádku nepatří, plevel byl vždy rychlejší. Po několika marných pokusech jsme to prostě vzdali.
Přírodě se nás asi zželelo, a tak aniž bychom mák seli, vzešel úplně sám a na záhonu, kde jsme vždy pěstovali kytky.
Tak jsme kytky dali jinam a včeličky mají kde sbírat med.
A my možná budeme mít trochu máku na buchty.
No, není ta příroda úžasná?

Jo, kopretiny, ty už člověk pomalu nevidí. A to jich bývaly plné louky.

Marně nějakou kopretinu a nejen tu vyhlížím při našich toulkách po okolí. Prostě nejsou a kdo ví, jestli ještě budou.

Stýská se mi po těch loukách mého mládí, plných lučních květů. Dnes, alespoň tady je to samá tzv. pastvina a to s loukou nemá nic společného.

A tak jsme si vypěstovali alespoň pár pravých kopretin. A založili záhonek s lučním kvítím. Málo, ale alespoň něco.

A nenadávejte, že prší! Ono je to hóóódně potřeba.

Všiml jsem si jedné konečně úžasné věci. Počasí. Ono je totiž světe div se normální. Takové jaké bývalo. Teplo nic moc, každou chvíli prší. I ty mraky jsou povětšinou takové, jaké bývaly za našeho mládí.

A protože prší i dnes, opravil jsem a pověsil starý lustr, co jsem našel vyhozený ve stodole. Do chatičky sice ne, tam se nehodí, ale v altánku se mi líbí. To chybějící stínidlo budu muset ještě sehnat.

Jo, altánek. To bylo tak: Je třeba další kůlna, protože stávající je moc malá a není kam co dát. I koupil jsem pár trámků, prken, latí a k tomu plech na střechu. Jenže kde jí postavit, že jo.  Sem se nehodí, tady sice jo, ale je tu hory doly, tam je to daleko …. no materiál čekal rok.

A tu napadlo mojí ženušku to samé co mě. Postavit místo kůlny altán, aby pokud někdo ( čistě náhodou) přijede, bylo kde posedět. I na internetu vybrala takový, který se nám oběma líbil.

Objednáno v lednu ( to vymýšlíme nejvíc kravin, protože máme málo práce 🙂 ), dodáno v dubnu. Postaveno o týden později.

Altán je to sice hezký, ale chtělo by to ještě nějakou zástěnu. Jenže výhled je také hezký a zástěnou by bylo po výhledu. Udělám hradbičku, pravil jsem. Prkna mám, latě také …. kruci, čím to ohoblovat. A tak máme nejen altán, ale ještě i hoblovku.

No, a tohle přináší život na samotě. Chceš levně topit? Můžeš, ale pořiď si pilu a odmakej si to. Chceš kvalitní jídlo? Máš ho mít, ale bude tě to stát práci a určitě nebude zadarmo. Chceš žít uprostřed přírody? Tak tohle musí mít člověk pod kůží a pořádně zažráno. Kdo nezkusil, těžko pochopí.

No jo, dlouho jsem nic nenapsal. Ono je to totiž tak, že přišlo jaro, teplé počasí a tak jsme od rána do večera venku a na PC není čas a ani nálada.

Tady na samotě, stranou od blázince zvaného svět, život plyne celkem jednotvárně. I když, novinka je i tady. Začali jsme opět dojit naše kozičky a tak máme vynikající mlíčko. A tím pádem sýr i jogurt.

No a pět samic má králíčky, už začínají žrát a jsou moc roztomilí. Koneckonců jako každé mládě. To jsem byl prý roztomilý i já, čemuž se tedy upřímně divím.

A jestli chcete vědět ještě něco, dnes jsem navštívil hyper super a neměli droždí. Jinak tam byl klídek a všeho dostatek. Ehm, až na tu kvalitu. Je to zvláštní, mohl jsem si koupit jakoukoliv mňamku, ale na nic jsem neměl chuť. Jo, obrázky na obalech byly opravdu hezké. Cestou zpět jsem u soukromníka za 300,- koupil zeleninu a jablka, opravdu kvalitní a velice chutné.

Kvetou špendlíky, rozkvetla meruňka a včeličky lítají jak o život. Uteče to, a budeme vybírat med. Tedy doufáme že budeme vybírat med, protože jeden nikdy neví jak to dopadne. Ale příroda vždycky něco dá, za což jsme jí vděční.

Jo protože slepice jsou tak vyšlechtěné, že na vajíčkách prostě sedět nebudou i když jim domlouvám a slibuju červíky, žížaly a broučky, pořídili jsme umělou líheň, tak uvidíme. No, příroda hezky učí trpělivosti. Když to dobře dopadne, kuřátka se vylíhnou za 21 dní.

To se takhle v březnu udělá pár dní hezky a člověk po zimě natěšený na to, až bude zase sázet a sít vyběhne ven a hurá.
Sem dáme brambory, tam mrkev, tuhle zelí a támhle hrášek.
A tak vytáhne ze sklepa brambory určené s sadbě a jde je zasadit. Sice ví, že je ještě brzy, ale stejně …. co kdyby letos bylo tepleji než jindy, že jo. A kdyby nebylo, brambory to v zemi vydrží.
A pak se jednou ráno vzbudí a přemýšlí, zda nejsou opět Vánoce. No, nejsou, je 31. březen.
Cestou ke kurníku se brodím sněhem, slepicím se nechce ven a já si říkám jak je nádherně.
Dopisuji tento článek a venku začalo svítit sluníčko. To nemá chybu.

Také jste to dnes slyšeli? Ptáte-li se co, tak úžasný zpěv ptáků. Jaro je zdá se být tady, i když ne to kalendářní. Ptáčkům je to fuk, ti si kalendář nevymysleli.

Krásně svítilo sluníčko a tak jim nastal čas najít si nějakou samičku. Teplo bylo také, a tak nejen ptáci, ale i hmyz se těšil ze života.

Včelky se prolétly a obsypaly kvetoucí vřesovec, patrně jediné květy mimo jehnědů.

Příroda se po zimním spánku probouzí a nám tak jako každý rok začíná práce. Sice samičku už hledat nemusím, ale prostříhat stromy a víno je třeba. A také zasít papriky, rajčata, salát a kedlubny do truhlíku za okno. A první kafíčko venku na sluníčku je vždycky to nejchutnější.

V sedm ráno se naše kozy domáhají pravidelného přídělu šrotu a spolehlivě nás vytáhnou z postele. Což je dobře, protože člověk je tvor od přírody líný a hnil by v pelechu nejméně do deseti. (Teda aspoň já jo.)
A dobře udělaly, neboť dnešní ráno bylo díky čerstvě napadanému sněhu nádherné. Sluníčko svítilo a sníh na větvích stromů byl úžasný.
A tak jsme vyrazili na procházku, ani nasnídat jsme se nestihli. Bohužel, po chvíli přišly mraky a už to tak hezké nebylo. Sluníčko prostě umí divy.
A tak jsme si říkali, jak je úžasné, moci se hned ráno procházet krajinou a ještě k tomu úplně liduprázdnou. Žádní lidé, žádný stres, jen ve sněhu stopy srnek. Ticho a klid. Díky za to.