Dnes byla venku konečně příjemná teplota a to nás doma nic neudrží. A protože jsme si vloni zrušili venkovní kuchyni, je načase jí nějak nahradit. Bude se zavařovat, dělat marmelády a pokud bude cukrovka, tak i báječný sirup. Novou už dělat nebudeme, protože konečně máme sporák (samozřejmě na dřevo) v chatičce místo krbovek, ale mít sporák i venku je super, třeba zrovna na to zavařování. Sice už má něco za sebou, ale ven stačí bohatě. Až zatvrdne beton, ještě to vylepším. Dnes i létaly včeličky, ale jenom dvoje. A dvoje zimu nepřežily. I to se stává … Země je zatím rozmrlá tak na pět cm, v záhonech bahno, tak uvidíme jak to bude dále. Přece jenom, jsme 500 m/n. Vloni jsme 19. března už sázeli brambory. Jo, a dnes králík k obědu nebyl -:) -:) -:) , sežrali jsme ho včera -:)
Sem už ho nedostanu …
Už je tomu šest let, co mě Evinka vzala na první návštěvu ke své dceři. Bylo to v listopadu, počasí sychravé a mě se tady vůbec nelíbilo. Musel jsem se podle toho tvářit, protože jediné co mojí ženušku napadlo bylo to, že sem už mě nedostane. Uteklo pár měsíců a přišlo jaro. S Evinkou jsem sem jel jen aby nemusela jet sama, když chtěla navštívit dceru. Vše se zelenalo, kvetlo, ptáci zpívali, šli jsme se projít po jejich pozemku a …… Tady by byla hezká chata, vypadlo ze mě aniž, bych čekal jakoukoliv reakci od Lenky, dcery Evinky. Tak si jí tu postavte zaznělo. Nevěřícně koukám a ptám se zda to myslí vážně. Myslela!
Med, včely a já
Jo, kdybych jako kluk dával pozor, mohl jsem se od pradědy ledacos naučit. Ten měl co já matně pamatuji tak dvacet včelstev a jako malej jsem chodil pomáhat. No, pomáhat … spíše se pléct. A hlavně točit klikou medometu. To vám byla zábava, to jsem miloval. A pěkně mě naštvali, když později strýc udělal pohon na elektriku. Ale i tak to pro dítě jako jsem byl já, bylo super. Pár žihadel jsem schytal a vědu z toho nedělal. A cucat plástve plné medu, hmmm, to bylo doslova žrádlo. A když byl hlad, prababička pekla přímo na plotně sporáku nezapomenutelné vdolky. Mimochodem … dnes je pečeme také tak.
Čtěte dále
Dnes bude k obědu polévka z kozla s masovými knedlíčky a halušky :-)
Letos už jsme snědli tak 4 kg česneku a asi 10 kilo cibule. A k tomu dvě velké sklenice majoránky a třílitrovou sklenici sušené zelené natě ( vše z vlastní sklizně). Zato nepoužíváme masoxy, glutamáty a podobné sajrajty. Dále jsme už letos snědli 6 králíků, jednoho kohouta, malého muflona, kozla, tak dvě kila hovězího a kachnu. K tomu několik kilo vlastního sýra, tvarohu a tlačenky. A ještě 180 vajec. Zeleninu a ovoce nepočítáme. Jak je vidět, i z podprůměrného důchodu lze jíst jak na zámku. Sedět a nadávat fakt nebudeme. Místo toho pěstujeme, chováme, sušíme, zavařujeme a mrazíme. A máme se jak na zámku.
Kunní slepice
Zítra bude 1. březen a venku je jako na Sibiři. Copak o to, my si topíme ale zvířátka to mají těžší. I když ty naše zatím tu zimu snášejí velice dobře.
Slepice, co je na obrázku, tak ta naše není. Tu si chová kuna. Je to slepice, která utekla a zvykla si žít divoce. Kuna by jí mohla v noci klidně sežrat ale neudělá to, protože kuna je chytrá. Ta slepice jí totiž snáší vajíčka. A my potom různě po okolí nacházíme prázdné skořápky. Už se jí ani nesnažíme chytit, zkoušeli jsme jí zavřít, ale jak jsme to udělali byla ve stresu. A my nechceme aby z toho měla doživotní trauma ( to je teď moderní mít ho z každé 3,14čoviny a hned se soudit o miliony -:) ).
Hraj si, tu máš kohouta
Tak tohle byl mazlíček. Každý večer sám přišel se pomazlit. Jenže jsem musel na několik dní odjet a on zapomněl. Ale krásně uměl drbat ve vlasech. Měl na to talent. A jmenoval se Pepíček.
Idylka
Bez zvířátek by bylo pusto a prázdno. Pár takto strávených chvil dá tisíckrát víc než třeba pobyt ve městě. Ano, občas sice šlápnete do hovínka, ale lepší hovno na botách než na duši.
Jo a tzv. vůně domova, pro někoho děsnej smrad, pro někoho opravdu vůně. Holt někomu nesmrdí hnůj, někomu peníze.
Byla zima veliká
Máme velké slepice a tyhle malé. A protože velké ubližovaly těm malým a vzájemně se nesnášely, měly oddělené kurníky. Konečně ty malé slepičky měly klid.
Jenže přišly velké mrazy a to se zvířátka chovají trošku jinak. Prostě velké vzaly na milost ty malé a bylo všem tepleji.
Totéž lze pozorovat i u krmítka s ptáčkama. Vždy se perou, aby jeden nesnědl něco tomu druhému. Ale jakmile je pod -10st., dávají si pomalu přednost.
A co lidé? Hmmm ….. ???
Únorové teplé ráno
Dnes je tu nějaká zima. Koukám rozespalýma očima a už se nedivím. Pootevřené okno. Naházím na sebe oblečení a kouknu na teploměr. Venku nula a uvnitř krásných +6 st. C. Už bylo hůř, už jsme vstávali i do čtyř stupňů ale to bylo venku -15. Pro lidi zhýčkané panelákem hrůza, pro nás normálka.
No když už je tak vyvětráno aspoň vymetu kamna. Už to potřebují. Pak zatopím a než se uvaří voda na čaj pustím slepice a nakrmím králíky. Adélka ( to je králice mazlík) už čeká na podrbání za ouškama a také na to, co dobrého dostane. Další samice už si staví pelíšek. Sice má rodit až za 5 dní ale je to svědomitá matka a příprava na radostnou událost musí být.
Venku je zima a nevlídno, tak zatímco Evinka vaří já se flákám.
Odpoledne nám to nedá a jdeme se projít do lesa. Na chvilku vykoukne sluníčko a nám se zdá že je nádherně. Ono taky nádherně je, jen kdysi jsme to nevnímali. Chtěli jsme sluníčko a teplo. To až tady jsme se naučili to, že v každém počasí má příroda své kouzlo.
Cestou zpátky jsme narazili na krásné dubové poleno tak metr dlouhé. Hodím si ho na rameno ( pak mě zase bolí v kříži) ale co, máme topení na dva dny.
Doma si dáme kafíčko a vegetíme až než půjdem spát. Můžeme si to dovolit, na jaře nás čeká práce na zahradě tak aspoň budeme odpočatí.
Hůl
Tak jsem dostal hůl. Asi jsem už starej, ale nějak si to nechci připustit. A zaplať pánbůh jí zatím nepotřebuji. Ale jednou se bude hodit, třeba na obranu. A navíc je docela pěkná.