Blog o tom, jak se dá krásně žít daleko od civilizace uprostřed přírody
Letos budeme mít svoje nejen rajčata, ale i papriky. A možná i pepino, což je tropické ovoce.
Jen nevíme, co nás ještě napadne chovat a pěstovat. Nějaký tip by nebyl vážení čtenáři? -:) -:) -:) Ne, tohle co máme bohatě stačí. I když … možná příští rok husy, kdo ví ….
Protože včera těch včel bylo málo, rozhodli jsme se dnes vytočit med, abych si je víc užil. A jestli včerejší roj vypadal divoce, proti dnešku to byl klídek. Dnes včelky byly podrážděné a vůbec neměly náladu si nechat ukrást med. Taky jsem koupil pět žihadel. Dvě do krku a tři do ruky. Naštěstí přes oblek, takže vlastně pohoda ( pro mě, nikoliv pro včely).
Dnes bylo k vytáčení méně, tak alespoň tři fotky. Stáčení do sklenic je ve článku níže.
Jdu si v klidu kolem stromu a zarazí mě silné bzučení. Podívám se nahoru a tam hrozen včel. Takže všeho nechat, donést žebřík, rojáček, obléknout kombinézu a pokusit se roj dostat do rojáčku, a u toho neslítnout ze žebříku. Všechno rychle, než včelky odletí neznámo kam.
Podařilo se to a jen s jedním žihadlem. A zítra podruhé vytáčíme med, tak uvidíme kolik ho bude. Letos je léto pro včelky štědré.
Čekal jsem brigádu krásných děvčat s vidlemi a hráběmi ( Evinka zase urostlé mladíky s kosou) a ono se tu objevilo tohle. Mechanizace. Pokrok nezastavíš.
Ale jedno děvče přece jen je. Řídí traktor s balíkovačem.
Práce na zahrádce se nám vyplácí. Takhle voňavou a křehkou mrkev bychom nikde nekoupili. Sice bolí záda při pletí, ale je bez chemie. Líza má zatím smůlu, tahle je jen pro nás.
K obědu bude zeleninka a brambory ze zahrádky. Brambor, mrkev a kapusta na másle. Z třešní bude kompot.
I když je podle kalendáře jaro, léto je v plném proudu. A k létu patří seno, slunce a jahody. Jahody máme, sluníčko také a seno se právě dělá. A letos to opravdu bude seno, nikoliv senáž. A seno pěkné, protože v tom traktoru nesedí traktorista, ale traktoristka(!) což je docela vzácný úkaz. Holka je to šikovná, s traktorem jezdí co my tu jsme. A pak že tu nemáme civilizaci. Občas ano.
Jen doufám, že balík 3 q bude za 500,- jako vloni.
Pokud byste chtěli delší videa, dejte vědět.
Každé ráno kuřata netrpělivě čekají na otevření kurníku. Krásně rostou, ale jsou mlsnější než koza nebo já. Mají šrot z kukuřice, pšenice a ječmene a být to podle nich, stačila by kukuřice. Jenže takhle ne, to byste byly holky obézní a to nejde. Takže dostanete jako přílohu zeleninu v podobě drobně nasekané travičky. A odpoledne nadrcené kostičky z králíka co bude k obědu. A moc nečumte ( nikoliv čtenáři ale kuřata), masíčko sežere panička s páníčkem.
Kuřátka mají pět týdnů a rostou jako z vody. Rozšířili jsme jim výběh a Líza s Amálkou vydatně pomáhaly. Takže máme nejen větší výběh, ale i oslintanou košili. Nevím, co jim na mé košili tolik chutná. A zip u svetru přímo miluje.
Věčnou otázku co budeme vařit velmi často vyřeší zahrádka nebo les.
Letos je to celkem jednoduché, protože rostou houby už takhle brzy. Copak ,,babky“, ty rostou skoro pořád, ale najít pravého hříbka začátkem června …. Stačí vyjít kousek za chatu a je oběd. Jo, a ještě do kurníku pro vajíčka.
I když ono mít svoje vajíčka není jen tak. Nejdříve musíte postavit kurník a ohradu. Ohradu důkladně, protože slepice jak může, tak uteče a ve chvilce máte po záhonkách. Ostatně, koza je v tomhle o hodně horší. Ta během chvilky ožere všechny stromky.
Čtěte dále
Život na samotě svádí k ledajakým pokusům. Třeba namlít mouku.
Zatím ji jenom přidáme do těsta na bramborový knedlík a uvidíme. Pokud se zadaří, budeme mlít pořád. Asi budeme muset koupit mlýn.
A ještě jsme dnes přivezli 20 litrů mléka od kravičky, tak jdeme dělat sýr a tvaroh.
Teď už zbývá ,,jen“ plít zahradu, sekat trávu, starat se o zvířata, dojit kozu, dělat sýry, zavařovat, nařezat dřevo na zimu, udržovat ohrady, vše sklidit a na podzim zorat. Docela pohodička. Opravdu poklidný důchod -:) -:) :-), který nás s každou návštěvou obchodu stále více a více baví.
