Toulání s nádechem tajemna

Zimní počasí svádí k lenošení doma. Fakt je, že pohodlíčko příjemně vytopené chaty k tomu přímo vybízí. Jenže to bychom pěkně zlenivěli a tak mimo krmení zvířat, což moc práce nedá, chodíme na procházky zdejší, místy ještě téměř panenskou přírodou. Denně ujdeme tak tři až pět kilometrů.

A stále je co obdivovat a stále jsou místa, kde  jsme ještě nebyli. K tomu jsme se dozvěděli, že kousek od nás je zaniklá středověká vesnice. To potom fantazie pracuje naplno. Je to zvláštní, léta jsme chodili kolem a mě to do toho místa vždycky přitahovalo. No, teď už vím proč. A i tak, zdejší krajina je hodně tajemná a dávná historie z ní přímo dýchá.

A tak si tu v klidu chodíme a hádáme, jak to zde asi vypadalo před mnoha a mnoha léty. Zcela určitě bychom se hodně divili. Asi by se divil i poslední majitel zdejšího panství Vladimír, hrabě Lažanský že se mu tady prochází Vladimír, důchodce z Ovčárny :-).

 

 

Kozlík a moderní výchova

Náš kozlík se dostal do puberty. Je s ním náramná sranda ale … začal trkat. Sice je to mazlík, ale vocamcaď pocamcaď, že jo. Trkat nebude. Ale jak ho to odnaučit?

Dnes frčí tzv. moderní výchova. Dítěti máte vše vysvětlit, domluvit a v případě nemluvněte se ho prý máte zeptat, zda souhlasí s přebalením  -:)

No tak jsme to zkusili moderně. Kozlíkovi jsme domluvili, v klidu vysvětlili, že trkat nemůže protože by nám mohl ublížit. Soustředěně naslouchal a zdálo se, že to pochopil. No, nepochopil. Sotva jsem se otočil …. Drc!

Tak jsem mu domluvil znovu, mrkvičku věnoval ale on opět, drc ho do mě.

I vzpomněl jsem si na tátu, který říkal škoda rány která padne vedle a donesl si prut. Jak drcnul, švihl jsem ho mírně po hřbetu.

Makarenko a táta měli pravdu. Už netrká. A ta moderní výchova? Ta je prostě …. no, však víte na co.

 

Povánoční

Tak máme po Vánocích. Lidé utratili peníze, někteří i peníze co nemají. Inu proč ne, kupuj dnes, zaplať příští rok. Tedy pokud budou mít čím. Pokud se nepřežrali tak, že skončili se žlučníkem na interně.

Nebo u psychologa, v horším případě u psychiatra. Ono absolvovat to předvánoční šílenství musí být hodně na nervy. Už jenom zaparkovat svojí ochcáfku před hyper super dá nervově zabrat. Box na nákupní vozíky zeje prázdnotou a čekání na to, až někdo vyndá pětilačku z toho svého je taky nápor na nervovou soustavu. Navíc najít to, co bylo v letáku v akci, to dá také zabrat. A co zabere času sledovat složení ( p)otravin, aby jeden nechcípnul hned  po požití ale až za měsíc.

A navíc, bude dva dny zavřeno! Musíme toho hodně nakoupit, jinak chcípnem hlady!

Nemluvě o tom, že vymyslet dárek za rozumné peníze je docela problém, neboť v mém okolí všichni všechno mají a hlady opravdu nikdo netrpí.

A tak jsme se na Vánoce prostě vyprdli. Vnoučata dostala pár maličkostí, stejně mají hraček, že nevědí s čím si hrát dřív. Vlastně dnešní děti si už ani hrát neumějí. Jejich doménou je tablet nebo matlafón. Chytrej matlafón. Proč chytrej? Protože čím chytřejší matlafón, tím blbější jeho majitel.

Tak co s tím? Vždyť je to tak jednoduché. Vykašlat se na davové šílenství. Ozdobit si stromeček, usmažit kapra, rozdat pár drobností a užívat si klidu a pohody. Místo nakupování se jít projít do lesa. Vypnout  TV debilizátor a přemýšlet. Nebo nemyslet na nic.

Že to nejde? Tak to si jen myslíte. Jde to.

Příhoda z léta

Stojím nahoře u cesty, čekám na Evinku a po pastvině se na kolech řítí dvě postavy. No, řítí …  povrch je rozrytý od divočáků, tak spíš mají ten pocit.

Kluk s holkou, tak 25 let, kola luxus a na sobě oblečky á la cyklobuzny. Prostě free, in a coool.

Zastaví kousek ode mě a půl hodiny si znechuceně čistí boty od kravského lejna, čemuž se potutelně směju pod své týden neholené fousy. Změří si mě od hlavy k patě a kupodivu pozdraví. Sice jen frikulína, ale je mi to jedno.

Jejich zrak potom padl na nedaleký strom obsypaný ovocem zvaným špendlíky. Chvilku ho zkoumali a přemýšleli. A následovala otázka: ,, Prosím vás, co to je za ovoce? A je to jedlé?“ Odpovídám: ,, Zkuste to, jsou to špendlíky a letos jsou velice dobré. Tedy pokud vám nevadí, že kolem serou krávy.“

Vrhli na mě znechucený pohled a bez pozdravu odjeli. Hlupáci, ty špendlíky opravdu byly chutné.

Čerstvě napadaným sněhem

Ráno nás vzbudila Eliška svým me eéé v půl osmé. Mžourám očima do čerstvě napadaného sněhu a zjišťuji, že je nádherně.

Dáme si meltu a mazanec s jahodovou marmeládou, nakrmíme zvířata a Evinka založí na guláš z jelena. Náš mladej se náhodou trefil, a tak máme parádní masíčko.

Přiložíme do kamen tak, aby se gulášek pomalu vařil a jdeme se projít do lesa.

Asi jsme si měli vzít repelent, protože světe div se, létají komáři. Asi nějaký arktický druh.

Nikde ani človíčka, jen úžasné ticho a my. A tak si jdeme v čerstvě napadaném sněhu a za námi jen naše stopy.

Cestou jsme zahlídli srnku. Jenže o nás věděla dřív než my o ní, a tak jsem jí nestihl vyfotit.

Zima tady nahoře je opravdu nádherná.

Po příchodu domů doděláme guláš a vegetíme u kamen. Klídek a pohoda. Předvánoční šílenství se u nás opravdu nekoná.

Zimní spánek

Se zkracujícími se dny se tak nějak zmenšuje i naše činnost zde na samotě. Zahrada spí a hltá po suchém létě každou kapku. A my si užíváme pohody u kamen a plánujeme a probíráme kdeco.

Ne že bychom nedělali nic, ale té práce je proti jaru a létu malinko. Nakrmit zvířata, donést dřevo, vařit, topit a jíst. Česnek už jsme zasadili.

Jo, sežrat vše co Evinka uvaří, to mi jde. A světe div se, jím i to, co jsem dřív nejedl. Třeba jogurt s ovesnými vločkami a jahodami ( oblíbená snídaně v létě), halušky, čalamádu, fazolovou polívku, zelí … Jak se změnil styl života, změnily se i chutě. Ono je to také tím, že jíme jen to, co si vyrobíme. Bez éček, glutamátu a metráků soli.

Včera jsme léčili včely proti varoáze. Myslel jsem si, že když je zima tak nebudou létat. Spletl jsem se a koupil dvě žihadla. Zásoby si včelky hlídají i v zimě. Nezbylo nic jiného, než  si obléknout včelařskou kombinézu a potom práci dokončit. Snad přežijí zimu a příští rok zase budeme mít med.

 

Tak mě napadlo …

Vědomí, že více jak 95 % nabízených tzv. potravin v chrámu konzumu nám nic neříká, je opravdu k nezaplacení.

A tak s úsměvem procházíme supermarketem a bavíme se tím, jak s klidem na duši míjíme pochutiny jako např. oplatky, salámy, sladkosti, margaríny, náhražky jogurtů, polévky v pytlíku, veškerou zeleninu i ovoce, maso napíchané vodou a chemií, no a také lidi, co vypadají jak naprogramovaní roboti …. a vůbec, proč ty krámy jsou tak zbytečně veliké?

Sortiment který by pro nás stačil:

Mouka, cukr, droždí, káva, olej slunečnicový, hořčice, čočka, rýže, ocet, kypřící prášek, pudink.

V případě, že bychom nesehnali mléko od krávy, potom ještě:

Tak dva druhy sýrů a máslo. Mléko nám dává koza.

Dokud nám budou stačit síly, zbytek si vypěstujeme. Až síly nebudou, budeme nakupovat u drobných farmářů ( budou -li ještě nějací), sice draho ale kvalitního se sní méně. No a potom nastane doba, kdy nám bude všechno jedno.