Obléknu si teplé kalhoty, svetr, šálu, beranici, teplé rukavice, zimní boty a jdu do skleníku pro salát.
Je totiž 5. května a venku jsou dva stupně plus a poletuje sníh. Jako v lednu.
Eva má maso, my máme oběd, táta oře pole
Ve všední den na důchodce docela slušný oběd. Kuřecí řízek z vlastního kuřete smažený na sádle z našeho prasete, v potu tváře vypěstované brambory a zelenina. Tedy mimo mrkve. 
Zorejte anglické trávníky a postavte kurníky. Pak se budete mít také dobře. Já vím, sci fi. Takový hlad ještě není.
Zaléváme
No jo, je sucho. A to veliké a pokud se nestane zázrak, bude průšvih.
Tráva umrněná, pár centimetrů vysoká a už tu máme krávy. Majiteli došlo seno. A jak povídal, tady ( na pastvě) nemají skoro nic. Co bude dále prý neví, ale lze si to domyslet. Nechá pár chovných kusů a zbytek prodá na maso. Ale nemyslete si, že si ho koupíte v Česku.
No a my budeme sekat pangejty jako za našich babiček a sušit každé stéblo, protože seno pokud někdo prodá, tak cena bude astronomická. Bube – li vůbec nějaké. Vždyť místy už schnou i kopřivy pár cm vysoké!
A my zaléváme to, co jsme zasadili a zaseli. Zatím je čím, ale jak dlouho? Snad nám vyrostou alespoň brambory.
Moje prognóza? Tu sem raději psát nebudu. Žiji v přírodě a vidím. A začínám víc chápat přírodu než lidi.
Třešeň
Tuto třešeň s největší pravděpodobností nikdo nezasadil. Je to semenáč a přírodě se to opravdu povedlo.
Plody má sice drobné, ale ta chuť! Něco mezi kyselkou a běžnou třešní. Mívá jich hodně a co nesníme tak zavaříme, protože i jako kompot je vynikající.
Díky přírodo. A protože jsme schopni otrhat jen nejspodnější větve (i tak je toho hodně), zbyde i na ptáčky.
Máme malou zahradu!
Když jsme se s Evinkou poznali, měl jsem pár čtverečných metrů zahrádky. Když to Evinka zjistila, povídá: ,,Víš, já zahrádku nemusím“. A to jsem měl jen pár jahod v květináči, protože podnájem a na trávníček se nesmělo sáhnout.
No, odříkaného největší krajíc, teď jí máme asi půl hektaru mimo pastvin a zjišťujeme, že je to málo. A Evinka s nadšením seje, sází a nikoliv kleje, ale pleje. Jak to tak vypadá, budeme muset zorat další kus pozemku. Sazenic díky skleníku máme tolik, že už teď nevíme kam co dát. Navíc letos zkusíme i melouny, uvidíme jak v pěti stech metrech nad mořem porostou.
Ono vypěstovat dva metráky brambor a spoustu zeleniny bez chemie na celý rok chce opravdu velkou plochu.
Jo, občas bolí záda, ale ty bolí z ležení u TV ( kterou 8 let nemáme) také. Určitě na tom nedřeme od nevidím do nevidím, jak si mnozí myslí. Ale musí to bavit. O penězích to fakt není. Jen nás potěšilo, že brambory stojí už 22,- korun takže se to pomalu začíná i vyplácet. Ono se to vyplatilo i tak, protože takovou kvalitu bychom nekoupili.
Co nás hodně potěšilo je, že obecní úřad vysázel nedaleko od nás asi 50 stromů. A světe div se, JSOU OVOCNÉ!
To se takhle vezme kus kozla ….
…. upeče se v troubě a je báječný oběd.
No, tak jednoduché to zase není. Maso dáme péct do trouby se dvěma cibulemi, posypeme solí, kmínem, drcenou pálivou paprikou a skleničkou vody. Z prasátka nám zbyla kůže, tak jsme ji na maso kousek položili – pak jí sežral kocour. Než se maso upeče ( 6 – 7 hodin), uděláme bramborové knedlíky a zelí.
Když je maso pečené slijeme výpek a přidáme 4 stroužky česneku, 1/4 lžičky pepře, lžičku hořčice, lžíci hladké mouky a rozmixujeme ponorným mixérem.
Krátce povaříme a máme vynikající oběd bez masoxů, glutamátu a podobných sajrajtů.
Z obrané kosti uvaříme vývar. Vývar sníme, kosti rozdrtíme slepicím a až přestanou snášet, uděláme vývar z těch slepic. Jejich kosti rozdrtíme pro další slepice a tak pořád dokola.
Tady se opravdu nevyhodí vůbec nic.
Kvete a roste
Krmení
Koupili jsme krmení pro zvířata a též trochu krmení pro sebe. Nějak to krmení podražilo. Oboje krmení. Zvířátka toho měla za 1180,- a my za 630,-.
Raději však zaplatíme za krmení abychom měli kvalitní maso, mléko a vejce, než utrácet za pochybnou kvalitu.
Krásně kvete meruňka a broskve začnou kvést každou chvíli. Uvidíme, zda nebude mráz. Vloni to vyšlo a úroda byla nádherná.
Sázíme ( zatím do skleníku), sejeme a staráme se o zvířata. Takový normální život důchodců.
Pikýrování
To zasejete salát, dáte ho na okno a čekáte až vyklíčí a začne růst. Jenže doma je teplo a i na okně málo světla, tak z něj máte nítě.
Co s tím? Prostě rozsázet tak, aby jen srdíčko koukalo nad zem. A šup s tím do skleníku, a v případě mrazíků přenést do tepla.
Je to nimračka ty nítě rozsázet, ale později budeme mít krásné a silné sazenice.
A hlávkový salát už jíme bez nálevu. Jako králíci, jen pro sebe ho ( někdy) umyjeme, protože chemii nepoužíváme a pokud není od hlíny nebo na něm nejsou slimáci, je zbytečné ho mýt. Dokonce je chutnější.
Jako kluk si pamatuji, že jézeďáci ( vygůglovat co to bylo) ho pěstovali naproti našemu baráku. Žrali jsme to rovnou z pole a nikdy nám nic nebylo. A co jsme toho sežrali rovnou bez mytí. Třeba ředkvičky i s hlínou. Koho by to napadlo mýt! Otřela se špinavou rukou, to byla panečku hygiena. Dodnes si pamatuji, jak ta hlína skřípala mezi zuby. Proto jsme nikdy žádné alergie neměli. Nebyl nikdo, kdo by jí tehdy měl. Ani na základce, ani na hnojárně (SZTŠ). A to jak už jsem psal, chlastali jsme mléko rovnou od krávy a jedli syrová vajíčka. Jak jen jsme to mohli ve zdraví přežít? Já to vím, byli jsme totiž normální mládež 🙂
A stále vidím Evinky asi dvouletou vnučku, jak sedí na cestě, v ruce chleba pro králíky. Jednou si ukousla ona, jednou koza. Oběma chutnalo a oběma vůbec nic nebylo. Dodnes jsou obě zdravé jak řípa 🙂
Tloustnu
Nějak jsem přes zimu přibral. Moc práce nebylo a ty dobroty od Evinky ….
A to tedy ne! Ne že bych přestal žrát, ale začal jsem chodit do fitka.
Kozy stejně potřebují větší ohradu, tak jsme se dnes do toho pustili. Najít vhodné kůly, ořezat do špičky jako tužku a potom zatlouct palicí. To je panečku posilovna. I s chůzí do kopce a z kopce a ještě se zátěží. Potom donést kari sítě a připevnit ke kůlům. Je to účinné, užitečné a zadarmo. Vřele doporučuji :-). Ale mojí instruktorku vám opravdu, ale opravdu nepůjčím.
A ještě kozy budou mít větší výběh.