Občas zaprší a to je dobře. Tráva alespoň nám nějaká narostla a usušili jsme co se dalo stihnout. Dokonce pár balíků sena jsme sehnali, tak naše zvířátka budou mít dostatek.

Ale stejně je to nějaký divný. Jahod i přes veškerou péčí máme pár, spousta toho co jsme zaseli vůbec nevzešlo, místo kapusty nám roste jakýsi paskvil ( posílám dík do  osiva.cz.), rybíz také vypadá nějak divně, no alespoň brambory vypadají nadějně. Dokonce i med máme. A pokud nepřijdou kroupy, budeme mít broskve.

On je každý rok úplně jiný. Jeden rok se něčemu daří, jiný rok zase něčemu jinému. Asi to tak má být.

Zmrzlinu už asi budeme dělat v kýblu jak nám chutná. Ještě že ten cukr jsme nahradili medem. I tak pěkně tloustnu. A to jsem myslel, že to přes léto shodím. Do zimy daleko, tak uvidím.

Kdybych chtěl, tak můžu sekat snad do podzimu. Trávu pokud to nejde posekat traktorem nikdo nechce. No jo, kdo by se dřel. Jen pár starejch bláznů jako jsme my.

Popravdě, kdyby nás to nebavilo, vyprdnem se na to taky. Ale odměnou je báječné masíčko a mléko, a to za to stojí.

Zamžourám očima, venku už svítí sluníčko. Měl bych vstát, pomyslím si. Nechce se mi vstávat, ale nechce se mi ani ležet. Jsem bez nálady.

Zůstanu chvíli ležet a v polospánku vnímám jak krásně zpívají ptáci. Do toho zamečí koza a já si uvědomím, že musím pustit kuřata a slepice, a že kozy chtějí podojit.

No co, tak vstanu, stejně už je půl sedmé. Jdu nakrmit zvířata a pozoruji, jak kuřata radostně vybíhají z kurníku, lítají sem tam a mávají křídly a pak se vrhnou na žrádlo. Přijdou kozy a domů si nesu litr a půl báječného mléka. Blbá nálada je rázem pryč. Díky zvířátka.

Nasnídám se a jdu rozházet seno. Klídek a pohoda.

A začínají zrát třešně.

Slunce, seno, jahody

Počasí je ideální na sušení sena a tak sušíme. Někdo suší peníze, my seno. Vzhledem k tomu, že na tom místě bývala bažina a teď není protože krávy hodně prdí, je tam vlhko a tím pádem tráva přímo parádní.

Takže sena bychom měli hodně, jen to nestíhám posekat. No jo, jak taky když jsem se včera nemohl hnout. Křoviňák něco váží a třicet už mi není. Budeme muset našetřit na pořádnou sekačku. Pak bychom mohli být soběstační i se senem.

Včera jsme vytáčeli med, zatím jen 33 kg. Snad včelky ještě nějaký nanosí.

A začínají zrát jahody. A roste také plevel a to neuvěřitelně rychle. Nudit se nebudeme. Za chvíli začne totiž zavařování.

Tak jako každý rok touto dobou přijely dva traktory posekat pastviny pod námi.

Traktory mají pěkné, skoro nové a za nimi sekačku s asi šestimetrovým záběrem. Potud je to paráda, to co by kosou sekalo několik lidí nejméně týden, mívají posekané za jeden den.

Ovšem něco je velmi, velmi špatně. Není tráva! Tedy je, ale většinou tak 15 cm vysoká, někde ani to ne a navíc velice řídká. Pan traktorista objel pastvinu, kouká na to co posekal, zakroutil hlavou a odjel na vedlejší v naději, že tam to bude lepší.

A tak jsme rádi, že jsme dostali do užívání těch půl hektaru a nějaké seno si nasušíme sami. Sice tráva nic moc, kopřiv a plevele je tam hodně, ale aspoň je to vysoké a bude toho dost. Sekám to křoviňákem, dá to zabrat ale jde to.

Snad ty naše kozy a králíky v zimě uživíme.

P.S. Objeli i druhou louku a usoudili, že by to byla škoda nafty. Tak odfrčeli domů. Asi se bude zlevňovat hovězí 🙂

Včera jsme pro samou práci zapomněli upéct chleba, takže co si dát k snídani? Jednoduché řešení. Nadojili jsme mléko a Evinka udělala výborné palačinky s naší jahodovou marmeládou. K tomu melta a byla parádní snídaně.

Žádné do krámu pro rohlíky a pod. Když máme chuť na rohlíky, upečeme si je dle našeho receptu a jsou stokrát lepší než ta žvýkačka z krámu. Něco málo nakoupit pojedeme až po důchodu, což je za 14 dní.

Je úžasné chodit nakupovat jednou za měsíc. Vřele doporučují dva ze dvou obyvatel samoty 🙂

Chatičku sice máme malinkou, ale co nás tady bydlí! Ve škvíře pod střechou má hnízdo rehek zahradní a to hned dva páry. Dále konipas bílý. V ostružině pnoucí se po chatě má hnízdo kos.

No a konečně já a Evinka. Tedy mimo to nás ještě navštíví mouchy a mravenci a sem tam i nějaký ten pavouk. V zimě občas i myška. Jo a také kocour, tedy pokud se zrovna někde netoulá. Ten dokonce i nějakou myš chytne. Často to není, protože je línej jak vandrák v červenci. Nejraději hnije u kamen. To by mu myši mohly tancovat po hlavě.

Kozy by nejraději s námi bydleli také, ale to nejde, sežraly by mi salát k obědu.

Prší

A prší dost. Včera jsme stihli okopat brambory a posekat půl zahrady a pokud bude hezky, snad z toho bude seno.

Jo a protože prší, už nemusíme ,, bojovat se suchem“. Já se suchem nebojuji, jen se snažím hospodařit jako naši předkové. Hnojím hnojem, pleju a nekleju a jakákoliv chemie k nám nesmí.

A proč bych měl? Sedět v bytovce a chodit na procházky k Berounce, kde je fůra lidí? A cestovat mě nebaví, stejně je to všude stejné lákadlo na peníze a opět davy lidí. Tady můžu courat celé dny a nepotkám človíčka.

Ne, že by tu byla lidskou rukou nedotčená příroda, ta u nás už není, ale i tak je tu místy divočina, kam zabloudí maximálně jednou za X let lesáci. Kdo vidí třeba bílého jelena? Já ho zahlédl jen jednou. Žije jen díky pověře, že kdo ho zastřelí, do roka umře. Jinak už by jeho trofej dávno visela u nějakého pracháče.

U chaty máme ptáčky, kteří si sice drží určitý odstup, ale i tak přijdou hodně blízko. Aby ne, když je necháváme hnízdit pod střechou chatičky. Kos plešoun už s námi bydlí třetí rok. Plešoun mu říkáme proto, že mu nějaký dravec poranil hlavu a už mu na ní peří nenarostlo. Strakapoud buší do stromu deset metrů od nás a ani mu nevadíme. Asi si pamatuje, že k nám v zimě chodil na lůj.

Takže sami tu nejsme, kolem srnky, občas proběhnou i laně nebo mufloni.

Zeleninu, brambory, ovoce i maso máme svoje. Dá to nějakou práci, ale víme co jíme a chutná to úplně jinak než kupované.

Pro nás je to ráj na zemi a kdo by odcházel z ráje?