Letos se urodilo nějak hodně myší a naše uložené brambory jim velice chutnají. A to tak, že bychom za chvíli neměli nic. Tak to tedy ne, milé myšky.

Vyrobil jsem na brambory bednu, kam se nedostanete. Brambory opravdu pěstujeme jen pro nás.

Tak konečně skončila ta šílená vedra. A i když malinko zapršelo, sucho nekončí ani náhodou.

Telata z pastviny odvezli do Německa, k nám dovezou starý hajtry  už naporcovaný do balíčků, ale bude to v akci.

Dříví na zimu máme pod střechou, dokud to půjde budeme ho doplňovat.

Hodně se ochladilo, tak jsme si v chatičce zatopili a máme příjemné teplo. K obědu bylo naše dvou a půl kilové kuřátko upečené ve sporáku.

Zraje víno které je krásně sladké. Už jsme ho skoro sežrali. Sklízíme poslední rajčata a papriky.

Na uvolněné záhony vozím hnůj. To je to co lidem smrdí. Díky bohu že ho máme a díky zvířatům svůj.

Kozy už dojí jen litr denně, zbytek dopijí přes den kůzlata. V zimě budeme odkázaní na tu vodu z obchodu. Do těsta, pít ho nebudeme.

Plníme mrazák masem z vlastního chovu a vším co vyrostlo na zahradě a jde zmrazit. Snad blackout nebude. Pro všechny případy máme plán B. To je zavařit.

Ve sklepě máme brambory a asi tak 300 kompotů a zavařenin. Já vím, jsme blázni. Vloni jsme měli to samé, a sežrali jsme všechno. I angreštový a vinný kompot.

Jo, a v důchodu je fakt báječně 🙂

… nikoliv v Kauflandu

To se vezme motyka, košík a brambory se vykopou ze země. Jak jednoduché.

Jenže na podzim se musí na záhon navézt hnůj ( to je to, co někomu smrdí) a zaorat ho. Na jaře uhrabat a zasázet brambory. Když povyrostou je přihrnout. Zalévat nebylo čím, tak jen čekat co naroste.

No, narostly. Sice díky suchu méně a jsou drobné, ale díky zahrádko za ně.

Vloni jsme na stejné ploše měli dva metráky, letos tolik nebude. Ale jsou vynikající a bez chemie.

Takže poděkování zahrádce i našim předkům. Těm proto, že postavili tak báječný sklep, že v něm ty brambory bez újmy vydrží celý rok!

Tak budeme sklízet brambory. Ještě mohly růst, kdyby neuschly. Jenže je takové sucho, že až na pár trsů jsou suché. Uvidíme, kolik jich bude. Nasázeli jsme jich hodně, snad nám budou stačit na zimu i když budou drobné.

Pořád lepší než ten hnus z krámu.

Neprší a neprší a ve studni skoro žádná voda. Ach jo.

Tahle úvaha nebude o tom, jak si našetřit milióny nebo se stát rentiérem.

Zhruba v padesáti vyhodíte televizi a novou si nekoupíte. Přestanete číst noviny a časopisy. Tím pádem nebudete ovlivňování reklamami a zcestnými názory.

Do šedesáti tak stihnete být trošku podivín, ale toho si nevšímejte, to je problém okolí a ne váš. Ale je to nutný předpoklad k níže uvedenému způsobu života.

Pořídíte si pozemek, stačí tak hektar. Na něm bydlení. Bydlení docela malé. Nám stačí chatička 24 m2. Lehce jí vytopíte a nehromadíte zbytečné krámy. A jde postavit svépomocí tak za 150 000,- i s vybavením.

Až odejdete do důchodu, zoráte co se zorat dá a co ještě stačíte obhospodařit. (občas i nestačíte 🙂 ) Pořídíte si králíky, kozy a slepice. K tomu kuřata na výkrm.

No a potom už jen sejete, sázíte, plejete, krmíte zvířata, kydáte hnůj, dojíte kozy a děláte sýr a zavařujete vše, co se dá zavařit a sníst. V létě sušíte seno, řežete dřevo a v zimě to dřevo spálíte v kamnech a seno sežerou zvířata.

Oblečení vám bude sloužit do poslední molekuly (vyjma toho, co si jednou za čas vezmete mezi lidi). Do krámu jednou za měsíc pro mouku a pár drobností.

Důchod utratíte za trochu elektriky, trochu benzínu, krmení pro zvířata, za zařízení pro zvířata a za suroviny na vaření, které si nedokážete vypěstovat nebo vyrobit a pár nutných drobností. Dokonce dokážete našetřit i na novou pračku.

A abych nezapomněl, včas si musíte pořídit ženskou, kterou to všechno baví a je na stejné vlně jako vy. To je to nejdůležitější. A ani to nemusí být nejdražší položka, hihihi.

Nudit se nebudete, budete žít v pohodě a bez stresů, prachy vám budou víceméně ukradený, svět do jisté míry také a dokud budete zdraví, budete spokojeni. A to velmi.

Sedím na zemi u keře a trhám černý rybíz. Na co u toho myslím? Že jsme vlastně bohatí. Máme všechno. Máme ovoce, zeleninu, brambory (ještě loňské a jsou vynikající). Máme masa co hrdlo ráčí. A vše bez chemie.

Je tohle málo? Není, je to strašně moc, i když nemáme značkové hadry a kdejakou kravinu co zrovna frčí. Vlastně ani nevíme a vůbec nás nezajímá co frčí. Důchod z větší části utratíme za krmení pro zvířata, něco málo za to, co nejsme schopni vypěstovat např. mouka, droždí, trochu oleje. Jo a ještě šlehačku na naší báječnou zmrzlinu.

Tak, a jdu dotrhat ten keř, aby Evinka mohla udělat bájený džem.

Zavařujeme vše co nám dá zahrádka. Třeba angrešt. Jo, je kyselý, ale v zimě přijde k chuti. Zásoby vzhledem k tomu, že obchod navštívíme v nouzi nejvyšší být musí.

Už máme  zavařené meruňky, džem z černého rybízu, jahod a meruněk, třešňové kompoty. Teď budeme zavařovat papriky. Ty jsou výborné v zimě na lečo nebo pizzu.

Opravdu jsme vloni měli 300 zavařených sklenic a sežrali vše. A kompotů ještě bylo málo. 🙂

Opravdu málo … vzhledem k tomu, že jsem za zimu sežral asi 200 kompotů a bylo málo, budeme muset s tím zavařováním přitvrdit 🙂

Několikrát za rok odjedu na brigádu přivydělat si k důchodu trochu peněz. Odjedu do civilizace. Tak se tomu prý říká. Vlastně ono je úplně jedno jak se ten blázinec jmenuje. Z pohledu člověka žijícího na samotě uprostřed nádherné přírody to blázinec je, a to téměř dokonalý. Téměř proto, že by šel ještě vylepšit. Ale jak, to sem raději psát nebudu, ještě by to někdo zrealizoval.

Věřte, že po několika málo dnech ve městě je návrat sem návratem do ráje. Vylezu z auta a přes uši mě praští úžasné ticho, rušené jen zpěvem ptáků. Nahoře na pastvině spokojeně přežvykují krávy a všude božský klid. Balzám na dušičku. Seběhnu ( no, už to nejde tak rychle) pěšinkou k chatičce kde mě mimo Evinky přivítají naše kozy s kůzlaty. Králíci a slepice dělají, že je jim to jedno. No a kuřata ženou ke vrátkům jen proto, že doufají v to, že dostanou něco chutnějšího než mají v krmítku. Zase jsem doma.