Kosíčata

Rostou nám nejen vnoučata, ale všechna mláďata. Paní kosová se vzorně stará, pilně hledá potravu a u toho za nás sklízí naše jahody. Potfora je to, ale my jí to odpustíme. Vždyť je to krásné, pozorovat jak jí ty dětičky rostou. Vloni jí hnízdo vybrala kuna, letos se jí snad podaří ty mladé odchovat.

Prší

Konečně prší. Prší dost a i docela dlouho. Je u toho i poměrně teplo, tak si sedím na terase a koukám, jak se páří z hory naproti. Ticho, jen kapky deště tiše bubnují do střechy. Je mi fajn.

 

 

Zaléváme

No jo, je sucho. A to veliké a pokud se nestane zázrak, bude průšvih.

Už vloni vloni bylo zle

Tráva umrněná, pár centimetrů vysoká a už tu máme krávy. Majiteli došlo seno. A jak povídal, tady ( na pastvě) nemají skoro nic. Co bude dále prý neví, ale lze si to domyslet. Nechá pár chovných kusů a zbytek prodá na maso. Ale nemyslete si, že si ho koupíte v Česku.

No a my budeme sekat pangejty jako za našich babiček a sušit každé stéblo, protože seno pokud někdo prodá, tak cena bude astronomická. Bube – li vůbec nějaké. Vždyť místy už schnou i kopřivy pár cm vysoké!

A my zaléváme to, co jsme zasadili a zaseli. Zatím je čím, ale jak dlouho? Snad nám vyrostou alespoň brambory.

Bude to jednou vzácnost?

Moje prognóza? Tu sem raději psát nebudu. Žiji v přírodě a vidím. A začínám víc chápat přírodu než lidi.