Součástí výuky na hnojárně, tedy na zemědělské škole byla i praxe. Jednou za čas jsme ve dvojicích chodili pomáhat co bylo potřeba a abychom na rozdíl od dnešních studentů poznali co to je práce rukama.

A protože studentíci bývají hladoví a bez peněz, vynalezli jsme způsob, jak zadarmo vydatně posvačit.

Nadojené mléko šlo do kádě, kde se míchalo a zároveň chladilo. Stačilo míchání tak na hodinku vypnout a smetana byla na světě. Stačilo jen nabrat a pít co hrdlo ráčí. Ale běda, když si ženský od dojení  toho všimly. To nás potom pěkně hnaly -:)

Druhý chod byla vajíčka. Tehdy se ještě slepice měly jak v ráji. Slepičárna byl obrovský dvůr a chlívek kde snášely. Obsluha jen třikrát denně posbírala vajíčka a krmila. Takže vajíčko rozklepnout, bílek na zem a žloutek do pusy. Pár vajec a byli jsme po svačině.

Takže to shrnu: – mléko syrové, nepasterované, rovnou od krav a všichni z                                                jednoho hliníkového půllitru

– vajíčka syrová, neuvařená a ještě skořápky od hovínek

a k tomu často neumyté ruce, óóó jaká hrůza !!!!

Panebože děkuji Ti, že jsi všechny studentíky i studentky ( aby to bylo genderově vyvážené) nechal na živu. Nikdo nikdy nedostal salmonelu, listeriózu ba dokonce ani hnačku, ako hovoria bratia Slováci .

Asi jsme přežili jen díky tomu, že tehdy nebylo milion nesmyslných a na hlavu postavených předpisů.