Nastal čas pořídit další kozičku a kozlíka. Pročetli jsme inzeráty a vyrazili na nákup. Na jedné adrese byl kozlík, na druhé kozička. Sice bylo vedro k zalknutí, ale s klimoškou v autě přežijeme my i kůzlata. A tak jsme vyrazili.

Na první adrese nás přivítala babička, jak sama prozradila, bylo jí 84 let. Ta by mohla o kozách něco vědět a tak to vypadalo nadějně. Jen do momentu, než otevřela chlívek. Na prostoru s bídou 2 x 2 metry ležely na dlažbě bez podestýlky dvě kozy a u nich kozlík. Slušnost a úcta ke stáří mě zabrzdila před nepublikovatelným projevem. Kozlík vypadal kupodivu v pořádku a také mi ho bylo líto. Dal jsem babce co si řekla, naložil ho do kufru a radši hned odjel.

S hrůzou co nás čeká na na další adrese jsme popojeli pár kilometrů. Projeli jsme lesíkem a …. krásně udržované pozemky, kozy s ovcemi v úžasné pohodě na pastvě a pán tak v mém věku. Od pohledu pohodový chlápek.

Chvilku jsme povídali, kozy vytušily že se něco bude dít a držely se v bezpečné vzdálenosti. . Jak jí jen chytit? Nakonec je opatrně zahnal do chléva a tam už to bylo jednodušší. No a my měli v kufru Filípka a Elišku. Filípek si lehnul a po chvíli usnul a Eliška téměř celou cestu koukala zadním oknem ven.

No a tak je máme doma. Elišce se dva dny stýskalo ale rychle si zvykla. No a Filípek? Ten se tu cítí jak v kozím ráji. Zkraje chodil jak flegmatik, ani nemečel že se mu stýská. No, také po čem, že? Tady má mlíčko od Lízinky, občas trochu šrotu ( ale jen málo, nesmí ho moc) a už vesele skáče jako správné kůzle.