Je jasné, že jakmile začnete bydlet na samotě, pořídíte si nějaká zvířata. A tak, jako každý začnete slepicemi.

Jenže když už máme slepice, chtělo by to ještě králíky, prohlásila moje žena cestou okolo chovatele který je má. Takže cestou zpět bylo domluveno, že si pro dvě samice přijedeme ve středu. Bylo pondělí a doma nebylo ani prkno, ani hřebík, natož králíkárna. To ovšem mojí ženušku vůbec nezajímalo, neboť mě zná a ví, že když chci, dokážu nemožné. Králíkárna ve středu ráno stála, my byli chudší o 3500,- a já hotovej.

Když chcete králíčky, potřebujete k tomu také samce, neboť bejk na motorce (pro neznalé inseminátor) pro králíky není. A tak během února samici připustíte. Dává se samice k samci, ne naopak.

No a po měsíci, když máte štěstí, se vám narodí králíčci. Jsou slepí a holí. Samice si je hezky naskládá do hnízdečka, které vytvoří z chlupů, které si vytrhá a ze sena.

Jsou pořádně zachumlaní, takže je ani nevidíte a nevíte kolik jich má. Postupně začnou vylézat a můžete si je spočítat. Bývá jich pět až osm, ale už jsme jich měli neuvěřitelných sedmnáct.

Napřed pijí mlíčko od maminky a postupně začínají žrát sami. Když je dobře krmíte, za čtyři měsíce máte velké králíky.